Baco noir – netradiční odrůda vinné révy z Moravy

V šlechtitelské kuchyni

Když evropské vinice zasáhla koncem 19. století epidemie způsobená cizopasným hmyzem mšičkou révokaz, dala se do pohybu celá armáda čítající vinaře, vinohradníky i průmyslové podniky specializující se na výrobu chemikálií ve snaze spasit, co se dá. Jak bylo řečeno v článku o mšičce, úkony jako napichování sirouhlíku do půdy, rozprašování bojových plynů nebo zakopávání žab do kořenového systému révy nepřinášely žádné výsledky. A tak se do čela závodu s časem postavili šlechtitelé a doufali, že nákazu zastaví křížením odolných amerických druhů s evropskými odrůdami.

Vznikaly hybridní odrůdy, které plodily přímo a nebyly (alespoň zpočátku) roubovány na americké podnože. Disponovaly novými zajímavými vlastnostmi, které ještě čekalo testování na vinohradech a ve vinných sklípcích. Šlechtitelství na přelomu 19. a 20. století zažívalo boom. Kolem roku 1894 francouzský šlechtitel François Baco poprvé zkřížil evropskou odrůdu Vitis vinifera var. Folle blanche (pod jménem Piquepoul du Gers) s neznámou odrůdou amerického druhu Vitis riparia (réva pobřežní), později popsanou jako kultivar Vitis riparia var. Grand Glabre. Cílem křížení bylo získat rezistentní hybridní odrůdu, která by si však ponechávala svůj francouzský charakter. Roku 1902 byl uveden na trh výsledek Bacova snažení, francouzsko-americký hybrid Baco No. 1, později nazývaný Baco noir (nebo také Baco 1, Baco #1, Bacoi, Bago, Bakon, Bako Speiskii). Vůči mšičce byla nová odrůda rezistentní jen částečně, zato se vyznačovala vysokou odolností vůči padlí a plísni révové (peronospoře).

Odrůda s francouzským přízvukem

Baco noir  byla vyšlechtěna jako časně zrající modrá hybridní odrůda vhodná pro těžké půdy v chladnějších oblastech a s dostatečnou odolností vůči mrazu (-20 °C). Postrádá však finesu starobylých evropských odrůd jako jsou Cabernet Sauvignon, Merlot či Pinot noir. Baco noir dává středně plná, temně zbarvená červená vína s výraznou kyselinkou, nižším obsahem tříslovin a bohatými ovocnými tóny např. po slívách a borůvkách. Víno se dříve podávalo jako náhrada za Cabernet Sauvignon, zejména když mošt mohl nazrát v dubových sudech. Díky svým vlastnostem a možnosti pěstování v chladnějších oblastech používali leckde vinaři tuto odrůdu také jako vhodnou a levnou náhradu za Pinot noir.

Baco noir byl v první polovině 20. století v Evropě populární a ve Francii se pěstoval v Burgundsku, v údolí Loiry a Rhôny a postupně se šířil i na další území včetně Moravy. Ve Francii se dosud pěstuje na malém území a dává vína, která upoutají především temně rubínovou barvou. Odrůdová vína bývají mírně nahořklá, jemně kořenitá s nezaměnitelnou rustikální strukturou. Ačkoliv byl Baco noir z většiny evropských vinic postupně vytlačen, ve své druhé domovině za Atlantským oceánem se mu daří mnohem lépe. V chladnějších oblastech Severní Ameriky je dokonce jedním z mnoha úspěšně pěstovaných hybridů. Je znám především kanadský klon George, datovaný do roku 1955, který poskytuje chuťově vynikající vína. V Severní Americe se z Baco noir vyrábí odrůdová rosé a červená vína, která jsou tělnatá, příjemně ovocitá s tóny po višních, ostružinách, s vysokou kyselostí a jemnou hořčinou. O vínu z Baco noir Američané rádi hovoří jako „o svém (americkém) vínu“ zapomínajíc, že jedna z rodičovských odrůd pochází z Evropy.

Chcete mě?

V první polovině 20. století a krátce v poválečných letech se odrůda Baco noir úspěšně pěstovala také na Moravě, kde se jí familiárně říkalo Bago či Bakův modrý. Existují písemné záznamy potvrzující její pěstování například ve slovácké vinařské podoblasti okolo Vracova. Tato doba se vůbec nesla ve znamení pěstování hybridních odrůd, z nichž Bago dlouho sloužilo jako jediná barvířka. Vinaři ji pěstovali obvykle někde stranou a používali ji ke scelování a dobarvovali s ní méně barevná červená vína, nejvíce Modrý Portugal.

Baco noir není zapsán ve Státní odrůdové knize ČR a rovněž není povoleno z této odrůdy vyrábět zemská vína. Přesto si tento hybrid našel způsob, jak u nás „přežít“ a tvoří vděčnou dekoraci pergol, podloubí či zahradních altánků, u kterých se lidé rádi fotografují. A nechají-li se hrozny přezrát, dává chutné stolní víno. Nedávno byl objeven více než padesátiletý keř na jednom z dvorků v centru Třebíče. Baco noir si tu poklidně a nerušeně roste, dává pravidelně bohatou úrodu a jeho pnoucí se ramena dosahují úctyhodných 70 metrů.

Pokud byste chtěli ochutnat víno z odrůdy Baco noir z produkce moravských vinařů, můžete se vydat například do Vinného sklípku Martin Štěpánek (Valtice). Baco noir pěstuje např. i známý autentista Richard Stávek, který v Němčičkách hospodaří na osmi vinicích a víno a další zemědělské produkty vyrábí podle tradičních a k přírodě šetrných postupů.
 

Rodiče ze dvou kontinentů

Otcovskou odrůdou Baco noir je evropská bílá moštová odrůda Folle Blanche původem z Francie. Mezi její základní rysy patří vysoká kyselost a neutrální vůně, což ji předurčilo k výrobě vinných destilátů, koňaku a unikátní brandy Armagnac, a dodnes se z ní v okolí města Nantes v údolí Loiry vyrábí suché bílé víno „Plant du Pays Nantais“. Výraznou kyselost zdědil také Baco noir.

Mateřskou rostlinou je kultivar americké révy pobřežní, známý jako Vitis riparia Grand Glabre. Teprve nedávno genetici zjistili, že kultivar Grand Glabre má ve skutečnosti pouze samičí květy se sterilním pylem a tak nebylo dost dobře možné, aby křížení proběhlo úspěšně. Je pravděpodobné, že François Baco použil mix dvou kultivarů révy pobřežní. Po svém americkém rodiči nezdědil Baco noir ono příslovečné nežádoucí aroma známé jako liščina, to bohužel neplatí pro ostatní odrůdy pocházející z Vitis riparia.

Široká rodina

Poté, co francouzské vinice vzala útokem mšička révokaz, odrůda Folle Blanche téměř vymizela. Byla postupně nahrazena jedním ze svých potomků Baco blanc (Folle Blanche × Noah – americký přímoplodý hybrid, vzniklý křížením dvou severoamerických druhů révy Vitis riparia × Vitis labrusca). Není bez zajímavosti, že jedním ze sourozenců Folle Blanche je Chardonnay, neboť jejich společným rodičem je starobylá odrůda Gouais blanc.

Přirozeným křížením Folle Blanche s Merlotem, ke kterému došlo v přírodě, vznikla vzácná bordeauxská odrůda Merlot blanc.

Jedním z nejznámějších potomků Baco noir je kříženec Rubiana. Ačkoliv byl vyšlechtěn již v roce 1947 s pracovním názvem GR 7 (Geneva Red, podle Newyorské šlechtitelské stanice Geneva) a krátce znám jako „Abundance“, oficiálně byla nová odrůda uvolněna pro pěstování až v roce 2003. Vznikla křížením Baco noir × Buffalo, evropsko-amerického hybrida. Stejně jako Baco noir je i Rubiana odolná vůči mrazu a vhodná pro vinařské oblasti s chladnějším klimatem. Na rozdíl od Baco noir se vyznačuje umírněnou kyselinkou a dobře strukturovanými tříslovinami. Odrůda se používá do směsí a je vhodná pro tvorbu portských vín.

Literatura:

• Blog Richarda Stávka: www.stawek.cz
• Ekologické vinohradnictví, Sedlo J. 1994
• V Třebíči roste světově vzácný druh vinné révy, odhalil tamní pěstitel. Novinový článek. Mladá fronta Dnes (7. 11. 2013)
• Sotolář R. (2006). Multimediální atlas podnožových, moštových a stolních odrůd révy.
• Terra incognita (petruj.eu/blog)
• Vinný sklípek Martin Štěpánek: www.sklipekvaltice.cz