Choroby vinné révy: neléčitelná Esca a Petriho choroba v evropských vinicích

Chřadnutí a odumírání révy

Ráda bych navázala na naši sérii o chorobách révy a věnovala se těm, které jsou v současnosti považovány za nejdestruktivnější. Jsou to houbová onemocnění kmene, která způsobují chřadnutí a odumírání révy a v anglické literatuře je naleznete pod zkratkou GTD (grapevine trunk diseases). Jsou známá jako Esca a Petriho choroba, eutypové chřadnutí a odumírání, a černání paty keřů. Právě Esca a Petriho choroba mladé révy dělají vinohradníkům i fytopatologům hluboké vrásky na čele. Neexistuje proti nim žádná ochrana, neboť obě účinné látky jsou vysoce toxické, karcinogenní a mutagenní fungicidy (arsenitan sodný a 8- hydroxychinolin) a jejich používání je v Evropě a ve většině zemí světa zakázáno.

A a B, listové příznaky odumírání révy vinné způsobené houbou Eutypa zahrnují zakrnělé výhony s chlorotickými listy, které jsou často kupovité a s nekrotickými okraji. C, hrozny na zakrnělých výhonech napadených Eutypa dozrávají nerovnoměrně, jsou malé a v těžkých případech zasychají a odumírají. 

Uběhlo 100 let a po mšičce révokaz, která na přelomu 19. a 20. století zdecimovala většinu světových vinic, se objevil nový nepřítel. První zprávy o existenci těchto onemocnění pochází ze starověkého Řecka a Říma. Přesné popisy nemocné révy se dochovaly i ve středověkých knihách ze Španělska a Itálie. Přestože se tyto choroby vyskytují hlavně v teplejších částech zeměkoule, např. v Austrálii, Kalifornii a Jižní Africe, hojně se vyskytují i v Evropě, odkud je nákaza hlášena již ze všech vinařských oblastí. Především Itálie a Francie se potýkají s odumíráním velkých ploch vinic. Například v Toskánsku je napadeno zhruba 50 % všech vinic a ve Francii choroba postihla již 13 % všech vinohradů. Území Německa a Rakouska nebylo zasaženo do konce 90. let minulého století, nyní jsou v Německu nejvíce postiženy vinice v jihozápadní části země. Zpráva Ministerstva zemědělství ČR uvádí, že Esca a Petriho choroba jsou u nás zatím ojedinělé a pouze s malými ohnisky výskytu, která jsou hodnocena jako hospodářsky významná.

Například ve Francii je k chřadnutí a odumírání révy nejnáchylnější odrůda Sémillon, kterou proslavila výroba sladkých botrytických vín ze Sauternes v Bordeaux. Z dalších francouzských odrůd postihuje Esca nejvíce Savagnin a Trousseau. Naopak největší rezistenci zatím prokazuje Chardonnay. V našich podmínkách se infekce nejčastěji projevuje na odrůdách Muškát moravský a Modrý Portugal. To však neplatí obecně, neboť důležitou roli hraje celkové zdraví keřů a ta samá odrůda může být náchylnější k infekci v jiné vinici a na jiném území.

Lidové léčitelství

Již nyní je zřejmé, že boj s původci chřadnutí a odumírání révy bude zdlouhavý a vítěz je zatím jasný. Opakuje se vlna lidového léčitelství, kterou si pamatujeme z období nákazy mšičkou. Tenkrát vinaři zahrabávali žáby do kořenů révy, rostliny postřikovali bojovým plynem yperitem a na okrajích vinohradů se stavěly phyloxerové kříže coby obdoba morových sloupů.

Zoufalství některých současných francouzských vinařů došlo tak daleko, že se rozhodli hrát vinné révě specifickou hudbu v naději, že tak posílí její rezistenci vůči původcům Esca. Joel Sternheimer (vystudoval kvantovou fyziku a matematiku na Princetonské Univerzitě v New Jersey) je zakladatelem teorie proteinových melodií, které podporují růst rostlinných pletiv, přitom inhibují houby a tím brání jejich růstu. Jiní vinaři vsadili na divoký pórek, který vysazují do vinohradů doufajíce, že jeho mykorhiza dokáže s původci Esca v půdě bojovat. Srovnání s magickými postupy phyloxérové doby je nasnadě.

Důvod, proč není po ruce žádná alternativa k arsenitanu sodnému a 8- hydroxychinolinu, je jednoduchý. Po dlouhá léta fungovaly dobře a nikdo nevymýšlel nic jiného. Z nejčastěji používaných fungicidů, které dokáží zpomalit nákazu během vegetační sezóny, to jsou především DMI fungicidy (tebuconazol, flusilazol). První je na listině potenciálních karcinogenů a druhý je toxický pro lidské zárodky ve vyšších dávkách. Jediným účinným řešením je zatím napadené keře včas odhalit, vyklučit, spálit a prázdné místo nechat 5 let ležet ladem.

Kde dochází k infekci?

Vstupním místem pro infekci jsou především místa, kde dojde k náhodnému nebo cílenému narušení kůry a dřeva, např. zlomení, řez révy nebo štěpování. K největšímu riziku nákazy dochází při řezu révy v období pozdního podzimu, za „teplých“ dní v zimě a také v předjaří. Doslova smrtelná kombinace nastává, když po provedeném řezu révy přijde teplejší a deštivé počasí. I promrzlé dřevo se může stát vstupní branou infekce. Místa, na kterých jsou vinice vysázeny, se také podílí na vzniku onemocnění, neboť míra stresu se přímo odráží v odolnosti a vitalitě keřů.

Zdrojem infekce je i půda ve vinohradech a révových školkách, mumifikované bobule a mrtvé infikované dřevo ponechané na zemi. Velké riziko spočívá v namáčení oček a podnoží, ve štěpování a stratifikaci. Ta představuje pro mladé rostliny révy velký stres, během něhož se pod očkem či na okraji podnože mohou vytvářet nekrotické léze, kudy se dostane houba do rostliny.

Okénko pro znalce - parazitické houby

Esca a Petriho chorobu mladé révy způsobuje hned několik parazitických a příležitostně parazitických hub, které poškozují vodivé svazky dřeva. Tyto houby infikují rostliny jednotlivě, dohromady anebo postupně. Mezi původce Esca a Petriho choroby patří především zástupci rodu Phaeoacremonium (vřeckovýtrusé houby). V přírodě se rozmnožují nepohlavně (Phaeoacremonium) a v této fázi je houba vůči révě silně virulentní, zatímco pohlavní forma (Togninia) vytváří plodnice již na usmrceném či výrazně oslabeném dřevu révy. Ve formě Togninia nacházím tyto houby běžně půd kůrou tlejících větví listnáčů v lužních lesích v Podyjí, Pomoraví a v jiných lokalitách u nás i v zahraničí. Shodou okolností jsme v roce 2004 s kolegy z Jižní Afriky a Holandska popsali čeleď Togniniaceae, do které jsou tyto houby dnes řazeny. Další původce Esca je Phaeomoniella chlamydospora, která je na révu přísně vázána. Schopnost vytvářet plodnice během evoluce zřejmě ztratila, rozmnožuje se pouze nepohlavně a přizpůsobila se k parazitickému způsobu života.

Dřevo révy infikují i stopkovýtrusé houby (Basidiomycetes). Tato skupina hub je již lidem bližší a zahrnuje např. choroše, hříbky, kuřátka a spoustu dalších rozmanitých hub, které běžně nacházíme v lese. Fomitiporia mediterranea z této skupiny má schopnost infikovat révu i přes starší poranění, prorůstat hlouběji a poškozovat zdravá dřevní pletiva. Objevuje se pak druhotně na keřích a doprovází onemocnění Esca.

Petriho choroba mladé révy
Známá jako chřadnutí mladých keřů révy do tří let. Příznaky se mohou objevit již krátce po vysazení rostlin do vinohradu, např. mezižilková chloróza listů, letorosty bývají slabší a kratší, napadené keře se projevují nedostatečným růstem. Na příčném řezu kmenem a rameny jsou patrné tmavé skvrnky, uspořádané ve skupinách nebo v půlkruhu. Společným znakem Petriho choroby a Esca je odumírání vrcholů výhonků.

Esca
Onemocnění je typické pro plodné tříleté a zejména starší révové keře. Mezi příznaky patří vznik listových skvrn, které jsou žlutozelené až žlutobílé u bílých odrůd a červenofialové u modrých odrůd. Následuje nekróza listů, která dává listům charakteristický tygrovaný vzhled. Na bobulích se objevují černofialové skvrny. U starších rostlin dochází k trouchnivění jádrového dřeva kmene, které způsobuje Fomitiporia mediterranea. Tím se Esca dobře odlišuje od Petriho choroby. Na příčném řezu kmene a ramen jsou vidět černé skvrny a krátké linie, které odpovídají dlouhým černým liniím, řízneme-li dřevo podélně. Tyto linie ohraničují trouchnivějící části dřeva.

A, réva se slabou vitalitou vykazující chlorotické listy napadené Petriho chorobou. B, réva postižená escou vykazující celkové zakrnění s krátkými internodii výhonů. C, náhlé vadnutí listů a výhonů je charakteristickým příznakem těžké Petriho choroby. Příčný (D) a podélný řez kořenáčem (E) ukazující tmavé xylémové cévy a nekrotické pruhy napadené houbami Petriho choroby. F, nekróza dřeva na bazálním konci podnože u révy napadené escou.

V první linii

Dochovala se tradiční metoda „léčby“ kmenů postižených Esca používaná ve starověku a v některých částech Středomoří se s ní lze setkat dodnes (viz obrázek vpravo dole). Nemocný kmen je shora rozříznut a do rozštěpené části je vložen kámen. Tím je tlející dřevo vystaveno působení vzduchu a vysychání. Tato jednoduchá metoda způsobuje zpoždění v rozvinutí příznaků na listech a bobulích. V Itálii se úspěšně používají i další postupy, které spočívají v řezu kmene hluboko pod tlejícím či odbarveným dřevem a ve výběru a vyvedení spodního výhonu v ten samý rok, kdy se objeví příznaky Esca na listech (viz obrázek vlevo dole). Za 2–3 roky vybraný šlahoun nahradí původní keř, který zůstal po celou dobu plodný. Nemocný kmen je poté výše popsaným způsobem odříznut a rána je přetřena léčivou směsí.

V listopadu 2014 se v australském Adelaide konalo 9. zasedání Mezinárodního výboru pro onemocnění kmene révy, kde se probírala současná kritická situace. Mezi postupy, které výrazně přispívají k omezení infekce, bylo zmíněno např. používání horké vody jako důležitý krok při ošetření štěpovanců, účinnost dostupných fungicidů a zejména biologický boj proti houbám, které infikují dřevo révy. Testuje se nový fungicid Fosetyl Al. Na Novém Zélandu úspěšně otestovali účinek rostlin hořčice na potlačení jiné parazitické houby (Ilyonectria), která napadá dřevo révy. Mezi řádky byly ve vinici vysazeny husté porosty hořčice, která je oceňována jako účinný biofumigant. Tato plodina uvolňuje těkavé sloučeniny isothiokyanáty, které snižují hladinu infekce v půdě a inhibují spory hub. Hořčice však není jediným účinným biofumigantem, který se používá. Například podnože, očka a řízky révy se profylakticky namáčí do suspenze Trichoderma harzianum. To je mikroskopická houba, která je vysoce účinná pro potlačení některých rostlinných houbových patogenů. Její účinek vůči původcům Esca je prokázaný. Nyní probíhají v Německu studie, které testují používání hmoždinek impregnovaných Trichoderma harzianum jako potenciální léčbu dřeva již infikovaného Esca s širokou škálou pozitivních účinků.

Průřez 25-letým kmenem odrůdy Sangiovese postiženým Esca v 5 cm intervalech od báze vzhůru: průřezy jsou uspořádány po směru hodinových ručiček. Nejspodnější části kmene (A–C) vykazují na průřezu černé tečky často v soustředných liniích, červenohnědé dřevo a počátky bílé hniloby (světle žluté dřevo v centru). Tlející dřevo směřuje k místům po řezu (D). V horní části kmene (E, F) převažuje měkká houbovitá bílá hniloba ohraničená černými zónami a vnějšími prstenci červenohnědého dřeva.

Jak zamezit šíření infekce

♣ Pečlivě kontrolovat přípravu výsadbového materiálu, vysazovat pouze zdravé sazenice bez nekrotických lézí a známek chřadnutí. Dezinfikovat prostory a zařízení, kde se s podnožemi, očky a štěpovanci manipuluje.

♣ Další nebezpečí číhá na tříleté a starší keře, dojde-li ke vzniku otevřených poranění. Dřevnaté části keřů, které byly silně poškozené mrazem, zbytky po řezu, vyklučené, nemocné nebo celé odumřelé keře, je nutné pravidelně odstraňovat z vinic. Dobrý vinohradník dbá i na to, co roste kolem jeho vinice a z jejího okolí odstraňuje chřadnoucí a odumírající stromy a keře.

♣ Důležitým momentem ochrany je správně načasovaný a dobře provedený zimní řez révy. Příliš velké řezy se špatně a dlouho hojí a doslova lákají patogenní houby ke vstupu. Větší poranění a větší řezné plochy na tříletých a víceletých keřích je nutné individuálně ošetřit povoleným nátěrem s fungicidem. Aplikace fungicidů do celé vinice po řezu révy nemá totiž takový účinek, je plýtváním a zbytečným zatěžováním životního prostředí.

♣ Při zpracování dřevního odpadu po řezu je možné drtit pouze réví a dvouleté dřevo, starší dřevo se musí odnést mimo vinici a spálit.

♣ Součástí preventivních opatření je i včasná diagnóza infikovaných avšak dosud asymptomatických rostlin (tj. bez příznaků). Je založena na detekci přítomnosti houbové DNA laboratorními metodami. Podobné metody se používají také ke stanovení těchto hub v půdě vinic.

Celý seriál o vybraných chorobách révy si můžete přečíst zde:
1. část: Choroby a škůdci vinné révy
2. část: Padlí révové - nezvaný host z Ameriky
3. část: Mšička révokaz - jak byly zachráněny evropské odrůdy
4. část: V zajetí peronospory
5. část: Neléčitelná Esca a Petriho choroba v evropských vinicích
6. část: Esca a Petriho choroba révy – jak zabránit jejich šíření ve vinici a možná zdravotní rizika pro člověka 

Literatura a další zajímavé čtení:

• Ackermann P. Chřadnutí a odumírání révy. Ministerstvo zemědělství ČR ve spolupráci se Státní rostlinolékařskou správou. 8 str.
• Bruez et al. (2013). Overview of grapevine trunk diseases in France in the 2000s. Phytopathologia Mediterranea 52: 262−275.
• Chet I. (1987). Trichoderma - Application, mode of action, and potential as biocontrol of soilborne plant pathogenic fungi, Innovative Approaches to Plant Disease Control, str. 137-160.
• Mugnai L., Graniti A. & Surico G. (1999). Esca (Black Measles) and Brown Wood-Streaking: Two Old and Elusive Diseases of Grapevines. Plant Disease 83: 404-418.
• Réblová M., Mostert L., Gams W. & Crous P.W. (2004). New genera in the Calosphaeriales: Togniniella and its anamorph Phaeocrella, and Calosphaeriophora as anamorph of Calosphaeria. Studies in Mycology 50: 533-550.
• Kuntzmann P., Villaume S., Larignon P. & Bertsch C. (2010). Esca, BDA and Eutypiosis: foliar symptoms, trunk lesions and fungi observed in diseased vinestocks in two vineyards in Alsace. Vitis 49: 71-76.