Festival otevřených sklepů Hustopečsko 2016: Vinaři z Rakvic předvedli nadprůměrnou kvalitu vín

Spolehlivé taháky zůstaly, svatý Martin nepřekážel

Festival otevřených sklepů pořádaný brněnskou Nadací Partnerství se může opřít o léta zkušeností, které organizační tým načerpal za předchozích devatenáct konání. Jistotou je dobře zpracovaný a přehledný katalog s podrobnými mapkami, seznamem doprovodných akcí a časovým harmonogramem festivalové dopravy. Před akcí lze všechny informace najít i na internetových stránkách, k registračnímu místu v Hustopečích vedly od autobusového nádraží nepřehlédnutelné informační cedule. 
Jestliže jsme zde loni zmiňovali nekomfortní křížení festivalu s místní kulturní akcí, v Hustopečích souběh se svatomartinskými slavnostmi vůbec nevadil. Ve vinařstvích sice místy byli návštěvníci mimo festival, jejich počet ale nebyl nijak závratný a veřejná doprava jimi také nebyla nijak negativně ovlivněna.

Lidé, kam se podíváš

Jízdní řád festivalové dopravy byl velkorysý a nabízel spoj každých dvacet minut a nezaznamenali jsme žádné výraznější zpoždění. Horší to bylo v sobotu s kapacitou autobusů. Malá koncentrace vinařství v jednotlivých obcích totiž způsobila, že se masy lidí výrazně častěji pohybovaly mezi vesnicemi autobusem, místo aby delší dobu zůstaly na jednom místě. Když jsme v sobotu využili čtyřikrát festivalovou dopravu, pokaždé byl autobus naplněn k prasknutí a nepomohlo ani čekat dalších 20 minut na následující spoj. Přesuny byly navíc značně zdlouhavé a dosti omezily čas na degustaci vín.
Více než jindy jsme navíc vnímali vysokou koncentraci lidí v menších vinařstvích. Pokud byly prostory velkorysé, dalo se přežít i s velkými skupinkami, hodně sklepů bylo ale skutečně miniaturních s kapacitou do deseti osob. Nejen, že se tvořily fronty, ale jako tradičně všude se již obsloužení návštěvníci zdržovali blízko výdeje vína a znemožňovali tím proudění davu směrem ke vzorkům.

Každá obec měla co nabídnout

Na rozdíl od již zmíněné horší dopravní dostupnosti v oblasti vína si nebylo příliš na co stěžovat. Obměna vinařství se vesměs podařila, totéž se dalo říci i o zařazení Velkých Němčic. V každé obci si člověk našel nějaké pěkné víno, ale pravda i vinařství, u kterých jsme měli dojem, že úroveň prezentovaných vín neodpovídá už přece jen vyšší prestiži této akce. I tato si ale našla své konzumenty. Tento jev je na degustačních akcích tohoto typu vcelku běžný, jak potvrzují i léta našeho pozorování.

Vinařství a vína, které nás zaujaly

Nestihli jsme navštívit všechna vinařství, takže výčet pochopitelně není úplný. Určitě jej můžete doplnit vlastními postřehy v komentářích pod článkem. První den jsme obešli Velké Němčice, Hustopeče a Vinařství Vajbar v Zaječí, neděli jsme celou věnovali Rakvicím. Zasloužily si to – nejen že vynikly kvantitou vinařství, ale i kvalita se nám zde zdála v průměru vyšší než v ostatních zmíněných obcích.

• Ve Velkých Němčicích první den zazářil, a pro mě osobně už do konce zůstal i nepřekonán, Kamil Prokeš. Všechna vína nadprůměrná a některá vysloveně špičková. Odváželi jsme si několik lahví s sebou a budeme jenom doufat, že se podaří podobně kvalitní produkci představit i další ročník. V tomto debutovém u nás nejvíce zabodoval Ryzlink rýnský a Rulandské šedé.

• V Hustopečích jsme si nechali pana Vlastislava Klobásu až na brněnskou mikulášskou degustaci a Starý vrch na soukromější návštěvu při hezčím počasí. Moc pěkným zážitkem byla likérová vína Vinařství Košulič, opravdu krásné srovnání různých stylů. Také jsme si tu pochutnali na svatomartinské huse a je docela škoda, že nebyla na menu více podniků. Zajímavý sortiment představilo Vinařství Sedláček Kurdějov. Ať už to byly aromatičtější a přístupnější bílá cuvée, Neuburské či zajímavá tvrdší červená vína.

• Vinařství Vajbar se loni přestěhovalo z Rakvic do obsáhlého nového provozu v Zaječí. Byla to k němu pořádná procházka. Velké výrobní prostory v několika halách a mezi nimi tři stanoviště dohromady zhruba s padesátkou vzorků k ochutnání. Zkrátka Mission Impossible. Návdavkem i možnost za příplatek ochutnat vína ledová či sekty. Ačkoliv celkově byla úroveň vín slušná a nekonal se žádný „průser", nic z ochutnaného nás ani dostatečně „nezvedlo ze židle".

• V Rakvicích potvrdila mé naděje na příjemná červená vína ve Vinařství Grégr. Červená i bílá se nám hodně líbila u Radovana Foukala, jehož vínům bude potřeba v budoucnu věnovat pozornost. Kvalita šla u něj prudce nahoru, když jsem se díval do svých zápisků z roku 2012, nechtěl jsem věřit, že jde o stejného vinaře. Celkem konzistentní v kvalitě je Tomáš Nečas. U obou zmíněných vinařů se nedalo přehlédnout vyšší zastoupení vín se zbytkovým cukrem, ale naštěstí byla vždy přítomná i příjemná kyselinka, takže vysloveně „ulepené" kousky tu nebyly.

Z festivalu jsme si kromě vín odváželi i několik tipů na zajímavé vinaře, které budeme dále sledovat a také záměr navštívit v příštím roce konečně po delší době samostatné otevřené sklepy v Rakvicích.