Jak vybírat víno: Nezávazný návod pro věčné začátečníky

Ročník je podstatný, zatřídění nikoliv

Nejjednodušší je samozřejmě osobní zkušenost s tím kterým vínem, pak alespoň jdete najisto. Zkontrolujte si ovšem ročník vína, protože chutnalo-li vám z ročníku 2011, pak není žádná záruka, že ročník 2013 bude stejně vydařený. Na druhou stranu nemá smysl se pídit po určitém víně, které jste chutnali před několika lety, a shánět třeba ročník 2006. Ani ne tak kvůli tomu, že jej pravděpodobně již v obchodě nenajdete, ale hlavně proto, že víno jakožto živý organizmus časem mění své vlastnosti a bude zcela určitě jiné, než si jej pamatujete.

Údaj o zatřídění vína do některého z přívlastků naopak nic moc nenapoví, trochu jasnější určení by mohlo snad poskytnout zařazení do oblastního VOC. Vodítkem vám v tomto mohou být i naše samostatné články o přívlastkových vínech, zemských vínech a vínech VOC.

Bílé, či červené, to je, oč tu běží

Navzdory nadpisu začneme třetím typem vín. Česká a moravská rosé vína přijdou vhod na zahradní party, k osvěžení v letním parnu či jen tak k dennímu popíjení. Často s ním uspějete u žen, rosé víno se ale málokdy stane „hrdinou večera" či vínem k zamyšlení.
Určitě u nás umíme nejlépe bílá šťavnatá vína. Pokud na ně nemáte vysloveně „slinu" a hledáte spíše víno na celovečerní pití, bylo by asi lepší se vyhnout výrazně aromatickým vínům z Tramínu, Pálavy či muškátových odrůd. Jejich těžké aromatiky totiž začnou být chtě nechtě po více skleničkách protivné i pro jejich milovníky.
Kvalitní červené víno většinou vyžaduje větší investici než to bílé. Vinař si s ním musí přece jen více „hrát" a dokonale vyzrálý hrozen znamená podstatně nižší sklizeň. Zatímco u vín bílých bývají lepší volbou mladší ročníky, u červených můžeme jen doporučit sáhnout k podstatně starším. Červené víno by si mělo pěkně poležet, nejlepší je neotvírat červené dříve než dva roky po sklizni.

Etiketa napoví

Když už jste zvolili barvu a ročník, jakou vybrat konkrétní lahev? Pokud máte s nějakým vinařem dobré zkušenosti, neváhejte jej zvolit i naslepo. Ostatně ve výběru se můžete poradit nejen mezi známými, ale třeba i v naší databázi vín a vinařství. Naopak spoléhat se na kvalitu dle počtu vylepených medailí může být velmi ošemetné, čemuž jsme se věnovali v článku na téma medaile na víně.
Na etiketě prostudujte zejména původ hroznů, který by měl být uveden nejlépe s přesností na viniční trať. Pokud výrobce sídlí úplně jinde, než kde vyrostly hrozny, takové víno raději naslepo nekupujte. Probíhá-li zpracování hroznů ve velké vzdálenosti od místa jejich sběru (a tím nemyslíme ve vedlejší obci, ale dokonce v jiné podoblasti přes půl jižní Moravy nebo dokonce v jiné zemi), může se to negativně podepsat na výsledné kvalitě vína.
Každý spotřebitel má jinou preferenci obsahu cukru ve víně. Samotné slovní konstatování na etiketě, zda je víno polosuché či polosladké vám ale přesnou představu o jeho chuti nedá. Blíže se otázkou cukrů a kyselin ve víně zabývá náš článek Sladké a suché víno.

Kolik ta sranda bude stát?

Pokud nekupujete víno přímo u vinaře, můžete se rozloučit s představami, že seženete opravdu kvalitní lahvové víno kolem sta korun. K vinařovým nákladům na výrobu totiž musíte připočítat celou distribuční síť a dopravu. Pokud je navíc dané víno už spíše raritou, u vinaře jej neseženete a budete mít co dělat vůbec objevit nějaký zdroj, musíte se připravit, že vás bude stát podstatně více, než když bylo standardně v prodeji. Samozřejmě jako u všech ostatních produktů ani zde ale automaticky neplatí pravidlo „čím dražší tím lepší". V některých kamenných obchodech jsou vína tuzemské produkce předražená a snad kromě loajality k dané vinotéce není důvod si takové víno pořizovat.

Až si to pravé víno pro sebe vyberete, nezbývá než se těšit na jeho otevření a první doušky. A nezapomeňte jej potom ohodnotit v naší databázi, aby z vašich zkušeností mohli čerpat i jiní vínomilci.

Úvodní foto: Christopher Woods