Test vín odrůdy Rulandské bílé: Zvítězilo starší víno plné sil

Dostupné rulandy ze všech koutů

Ročníkové složení bylo tentokrát ve prospěch mladších vín z ročníku 2017. Těch byla nadpoloviční většina. Tři starší kousky z ročníku 2015 a jeden z ročníku 2011 jsme sice vytáhli z archivu, se všemi tuzemskými jsme ale ještě nedávno potkali v internetových obchodech.

Velmi pestrý byl původ jednotlivých vín. Po jednom zástupci měly Čechy i Slovensko, z Moravy zbylo jedno místo jen na Znojemsko. Dvě vína reprezentovala Velkopavlovicko a rovněž Slovácko, které má sice zdaleka největší výměru této odrůdy u nás, k většímu počtu zajímavých vín vhodných do naší srovnávací degustace jsme se ale bohužel nepropracovali. Už tradičně nejvíce, a to tři, bylo vín z Mikulovska. Možná proto, že se s nimi na různých akcích potkáváme nejpravidelněji. Úspěšně se nám podařilo zařadit nová jména, protože hned šest vinařství mělo v naší degustaci premiéru.

Komorní, ale přesto poslepu

Porota se sešla ve velmi komorní atmosféře, do výsledků se započítávalo jen pět hodnocení od běžných vínomilců od vyloženě rekreačních až po velmi zkušené. Degustace probíhala zcela naslepo a hodnotitelé neměli k dispozici ani konkrétnější seznam vzorků, pouze statistiku zastoupení ročníků a původu hroznů.

Za velmi vysokých venkovních teplot jsme degustátorům vína podávali vychlazená na zhruba 12 stupňů do sklenic řady Experience od německé značky Stötlzle. Vína jsme otevírali tři hodiny před začátkem degustace, kdy jsme zároveň stanovili jejich pořadí servírování.

Pomůckou k hodnocení byla zjednodušená stobodová stupnice docenta Michlovského, tentokrát se do celkového součtu bodů započítávala všechna hodnocení, ze kterých se následně spočítal průměr. Při degustaci byla vítána diskuse k předkládaným vzorkům a degustátoři si zapisovali poznámky, které jsme shrnuli do uvedeného popisu. Ten místy doplňuje můj osobní komentář a informace o dosažených výsledcích v některých profesionálních soutěžích či publikacích.

Seznam vzorků dle pořadí při degustaci

Rulandské bílé 2017 pozdní sběr, Nikolsburg
Rulandské bílé 2017 pozdní sběr (Nad školou, š. 1117), Žernosecké vinařství
Rulandské bílé 2017 pozdní sběr, František Zapletal
Rulandské biele 2015 výběr z hrozna, Golguz – Food farm
Pinot blanc sur-lie 2017 pozdní sběr, Víno Vaněk • 2. místo degustace
Rulandské bílé 2015 pozdní sběr (zlatá edice), Petr Mikulica
Pinot blanc 2017 pozdní sběr, Vinařství Obelisk
Pinot blanc 2017 zemské víno, Vinařství Mokruša
Pinot blanc 2015 pozdní sběr, Georgios Ilias • 3. místo degustace
Rulandské bílé 2011 pozdní sběr (Alfons Mucha, š. 1124), Zámecké vinařství Bzenec • vítěz degustace

Než jsme přikročili k hodnocení soutěžních vín, naslepo jsme předložili porotcům i nultý kalibrační vzorek. Tentokrát jej obstaralo Rulandské bílé ročníku 2017 z vinařství Plaček. Toto jemné líbivější víno svou úlohu dokonale splnilo. S dosaženým průměrem 82,6 bodů a minimálním rozptylem výborně připravilo degustátory na jejich práci.

Rulandské bílé 2017 pozdní sběr, Nikolsburg

Trochu netradičně jsme nezačali vínem nejsušším, ale mladým a s kyselinkou. Vinařství Nikolsburg nás minule velmi překvapilo výsledkem svého vlašáku a hned po měsíci jsme zařadili i rulandu bílou. Hrozny jsou z velmi malebné klentnické tratě Nad svatým Leonardem.

Vůní svůj původ trochu prozrazovalo – někteří hodnotitelé psali o vápenci, prakticky všichni o mineralitě ve vůni i chuti. Přidávali med, byliny, v závěru delší dochutě i náznaky lískového oříšku. Příjemná byla harmonie cukrů a kyselinek i mladická svěžest. Někteří poukazovali na lehkou hořčinku v dochuti.

Na první vzorek se udělovaly celkem vysoké známky, jediný porotce zůstal pod pětaosmdesátkou. Protože se ale tentokrát neškrtalo, průměr až k ní nakonec nedostoupal, ale i tak jde o pěkný výsledek pro jinak spíše neznámé vinařství.

Rulandské bílé 2017 pozdní sběr (Nad školou, š. 1117), Žernosecké vinařství

Kdo by snad volal po moderních „kvótách", v Čechách se pěstuje Rulandské bílé na zhruba 40 hektarech, což je třetinová rozloha než na Znojemsku, které má této odrůdy z Moravy nejméně. Naší velkou snahou nicméně bylo zařadit víno z Čech, pokud možno z Žernosek, kde se této odrůdě daří. Zjistili jsme, že na Moravě, kde se naše degustace odehrávala, to není zrovna lehce sehnatelné zboží. Museli jsme nakonec vzít za vděk mladým ročníkem z vinice Nad školou v Žalhosticích.

Nepřivítalo porotce zrovna příjemnou vůní. Bylo hodně uzavřené a postupně se objevovaly spíše tlející byliny, trochu vlhkého kamene, ale i stopy odrůdového medu, chlebovinky a žlutého ovoce s citrusy. Celkem rychle se ale ztrácela. Chuť pro ně byla tvrdší s vyšší kyselinkou a mineralitou.

Tento vzorek je příliš neoslovil. Jen těžko si k němu hledali cestu a objevovali v něm příjemné vjemy. Za zkoumání ale stálo a úplný propadák to také nebyl. S velmi malým rozptylem bodů to skončilo těsně pod 82 body a pro čtyři z degustátorů bylo nejslabším vínem večera. Snad se příště dostaneme ke staršímu vínu třeba přímo z proslulých žernoseckých tratí.

Rulandské bílé 2017 pozdní sběr, František Zapletal

Toto víno jsme do degustace zařadili úplně na poslední chvíli. Dva dny před ní jsme jej totiž „potkali" u vinaře ve Velkých Bílovicích. Sdělil nám, že je to víno pouze z nerezu a ani nebylo ponecháno déle na kvasnicích.

Prezentovalo se moc pěknou vůní, dosud nejlákavější a nejsladší. Překvapila krémovostí, sušeným ananasem, zmiňována byla ale i hruška a citrusy. V chuti se ale už tak výrazně neprojevovalo, byla velmi jemná s lehkou slaností, ovocná a šťavnatá, na rozdíl od vůně tenčí a kratší.

To byla velká škoda, protože jinak mělo víno našlápnuto k více než slušnému výsledku. Takto to stačilo přesně na 85 bodů. Výsledkem jsme se vešli mezi loňskou velkopavlovickou „nominačku" (84,7) a hodnocení mladých vín Vinum Juvenale (85,7).

Rulandské biele 2015 výběr z hrozna, Golguz – Food farm

Po velmi dlouhé době jsme zařadili i víno od našich východních sousedů. Volba byla jasná, protože tato rulanda bílá ze čtyřicetileté vinice posbírala velké množství medailí na soutěžích a i nám se před dvěma lety v tamním Salonu vín velmi líbila. Nevěděli jsme ale, kam se od té doby posunula.

Celkem pochopitelně byla zaznamenána zřetelně vyšší barva než u předchozích mladých vín. Velmi výrazná vůně trochu doplácela na vyšší obsah alkoholu. Zprvu připomínala ovocnou pálenku, později ale už nabídla i vanilku, přezrálé či sušené ovoce. V chuti překvapilo sušším dojmem, který ale trochu překrývala krémovost a nasládlý alkohol. Bylo velmi intenzivní, ovocné až marmeládové, citrusové (zmiňován pomeranč i mandarinka) s mineralitou v dlouhém závěru.

Tady museli hodnotitelé vytáhnout vyšší známky. Pro jednoho šlo o nejlepší víno večera. Nakonec to ale na medaili nestačilo a zaostalo za ní o dvě desetiny bodu. Vzhledem ke stáří výsledků je zbytečné je porovnávat, ale budeme jen konstatovat, že kromě velké zlaté medaile za 90,7 bodů na Valtických vinných trzích 2016 má na svém kontě i tři pozice šampiona z téhož roku (Danube wine, Vinné trhy Pezinok a Prague Wine Trophy). Toto víno ještě zdaleka není na konci svých sil a osobně myslím, že zde byla porota zbytečně přísná.

Pinot blanc sur-lie 2017 pozdní sběr, Víno Vaněk

Zástupce Znojemska jsme hledali velmi dlouho. Nakonec padla volba na vinařství Vaněk z Chvalovic. S Rulandským bílým Jana Vaňka se většinou můžete potkat ve dvou variantách. Ta naše je označena jako sur-lie, promíchávána na kvasnicích byla osm měsíců a je lahvována do tvarově nestandardních lahví. Navzdory tomu, že víno bylo téměř nejsušší, zařadili jsme je kvůli jeho výraznosti až doprostřed degustace.

Výrazná a mnohovrstvá vůně probudila v degustátorech fantazii. Spolu s krémovostí tady byly šťavnaté ovocné tóny žlutého kiwi, maracuje, ale objevily se i květy a květový med a velmi jemný náznak kouře. Chuť korespondovala s vůní, byla krásně šťavnatá a přitom plná a harmonická s velmi dlouhým slaným závěrem.

Celkem přemýšlivé, ale stále velmi atraktivní víno, ve kterém je zábava objevovat stále nové a nové vjemy. Spíše mu svědčila vyšší teplota. Body nakonec překročily sedmaosmdesátku, pro dva porotce šlo o nejlepší víno večera. Celkově to na vítězství jen o dvě desetiny nestačilo, skončilo na druhém místě. Jednoznačně ale zvítězilo mezi mladými víny, když další „sedmnáctka" skončila až pátá o více než dva body níže.

Rulandské bílé 2015 pozdní sběr (zlatá edice), Petr Mikulica

Ve „vážných vínech" jsme měli stále pokračovat, jelikož tím dalším byl starší ročník rulandy od velkopavlovického Petra Mikulici. Ta strávila 15 měsíců v kombinaci akátových a dubových sudů. A protože jsme věděli, že dřevo tu nedominuje, přišlo na řadu už za půlkou degustace.

Ve vůni se přítomnost sudů dala odhadnout a degustátoři si taky povšimli lehké oxidativnosti. Příjemně se snoubila s karamelizovanou hruškou až lehce likérovou, později spíše kompotem včetně rozličného koření. Daly se najít ale i peckoviny, například ryngle. V chuti zaujalo i slaností a přítomnými tříslovinami, ani jedno ale nepřebíjelo příjemný ovocný charakter.

Zajímavé byly tipy na producenta. Prakticky všichni hádali „nějakého autentistu", dokonce zaznělo konkrétně i jméno Zdeňka Vykoukala. Známky padly slušné a nakonec se víno přehouplo přes 85 bodů. V roce 2017 mu takové šance nedávali v Národní soutěži vín, kde dostalo jen 82,3. Z vlastní zkušenosti ale musím říct, že se buďto lepší, nebo mu výrazně přála atmosféra této degustace. Před rokem a půl mi totiž také nepřišlo tak zajímavé jako tentokrát.

Pinot blanc 2017 pozdní sběr, Vinařství Obelisk

Jedno ze zajímavých vín nového vinařství, které jsme si přivezli z jeho návštěvy. Jedná se o mladé víno, ale surovina pochází ze čtyřicetiletého vinohradu. I zde je použito dřevo, konkrétně se tu kombinuje nerez a barikový sud.

Někteří porotci museli dát vínu více času, protože měli ve vůni zprvu „zvíře". I poté ale byla velmi zvláštní, hodně minerálně slaná se stopami kvetoucích stromů a žlutého ovoce. Chuť nastupuje zprvu šťavnatostí a kořenitostí, aby přešla v krémovost až po slaný karamel. Přesto není pocitově nějak zvlášť dlouhá.

Velmi kontroverzní víno, které potřebuje hodně času jak po otevření lahve, tak zřejmě ještě i v lahvi samotné. Známky se pohybovaly kolem pětaosmdesátky a konečný průměr 84,6 myslím aktuálně celkem pasuje. Docela by mě ale zajímal jeho vývoj na lahvi za nějaký ten rok. Už loni jej hodnotili v „Průvodci" 2018–2019, kde od odborné poroty dostalo 85 bodů.

Pinot blanc 2017 zemské víno, Vinařství Mokruša

Petr Mokruša vyrábí rulandu bílou ve verzi „na sudu a kvasnicích" už pár let. Všechny předchozí ročníky nás moc bavily, takže jsme zařadili i mladou sedmnáctku. Ta ležela na kvasnicích rok, nezanedbatelný otisk zanechaly i malé dubové sudy.

Vůně odkazovala na oxidativnější styl výroby. Pěkný jablečný či spíše hruškový kompot i se skořicí a badyánem, později i žluté a peckové ovoce, v závěru s náznaky dřeva. Ty se nedaly zapřít ani v dlouhé slané dochuti. Většina degustátorů ale poukazovala na ještě zřetelnou mladost a divokost vína.

To se projevilo i na hodnocení, kde se u nikoho nedostalo výše než na 85 bodů, celkově dokonce skončilo na třiaosmdesáti. Pro jednoho hodnotitele to bylo nejslabší víno večera. Přesto bych jej označil za zajímavé a rád bych si na něj ještě chvíli počkal. Jak ale znám předchozí ročníky, v prodeji moc dlouho nevydrží...

Pinot blanc 2015 pozdní sběr, Georgios Ilias

Tabulkově nejsladší víno večera se 7,5 gramy cukru je našim dlouhodobým favoritem, schováváme v archivu několik lahví. Naposledy jsme jej ale ochutnávali před dvěma lety, bylo tedy nutné ověřit jeho kondici.

Po vyšší barvě následovala neoddiskutovatelně sladká přitažlivá vůně s vanilkovým krémem a spoustou ovoce – hruškou, broskví, či dokonce bílými malinami. Porotci chválili harmonickou chuť, kde vyššímu cukru ještě stále dobře sekunduje šťavnatá kyselinka. Plné ovocně-krémové tělo je zakončeno delší jemně minerální dochutí.

Iliase nakonec stupně vítězů neminuly, i když z toho bylo „jen" třetí místo. Průměr těsně pod 87 body je slušný, i když nijak závratný. V konkurenci dalších medailistů mu možná paradoxně uškodila velká „přístupnost". Toto víno potěší určitě každého, ale degustátorům chyběl k vyššímu hodnocení ještě rozměr něčeho zajímavějšího navíc. Potěšitelné je, že víno je stále v plné síle a neobjevuje se u něj ani náznak únavy.

Rulandské bílé 2011 pozdní sběr (Alfons Mucha, š. 1124), Zámecké vinařství Bzenec

Závěr degustace patřil vínu nejstaršímu a zároveň nejalkoholičtějšímu – má k 15 % alkoholu. Ale možná že si na taková čísla budeme muset u suchých vín zvykat... Ve vinařství vznikají špičkové rulandy prakticky každoročně.

Ve vůni se alkohol trochu projevoval, ale odrůdové tóny vanilky, pomeranče, mandarinky, a žlutého ovoce doplněné mineralitou byly kouzelné. V chuti navzdory stále ještě šťavnaté kyselince degustátory překvapily ovocné a citrusové džemy a nebývale dlouhý závěr s mineralitou a šarmantním alkoholem.

Intenzita prožitku jej pasovala za vítěze degustace. Bylo tomu tak i u tří porotců, dva dokonce vytáhli známky limitně se blížící devadesátce. Celkový průměr ale skončil pod osmaosmdesátkou. Nicméně se nechtělo ani věřit, že jde o takový ročník, protože víno je opravdu na vrcholu sil a neobjevují se ani náznaky přílišného stáří.

Rulandské bílé stojí za to hledat

Najít láhev špičkového Rulandského bílého není jednoduché. Při výběru vín do naší degustace se ukázalo, že jim většinou nějaký atribut chybí. Nejvíce to byla harmonie. Tuzemské rulandy jsou často na příliš vysokých cukrech, ale existují i opačné extrémy – suchá vína s velmi drsnou kyselinkou. V mnohých případech pak do dokonalé podoby dozrají spíše až po několika letech od sklizně, kdy jim optimální vyzrálost propůjčuje neobyčejný šarm.