Fotoreport: Den otevřených sklepů v Čejkovicích 2018

Na rozdíl od předchozích ročníků byl tentokráte zvolen zelený design ‒ důsledně aplikovaný všude, a to i na skleničce, kde to nebylo nejvhodnější, protože ovlivňoval odstín vína ve skleničce.

Velmi slunečné počasí umožnilo brzké dozrávání hroznů, kterými byly místní vinice obsypané.

Ovšem v Den otevřených sklepů bylo pod mrakem a do devíti hodin pršelo. Naštěstí DOS začíná tradičně v 10 hodin.

Dvacet minut před začátkem akce byly vinařské ulice ještě téměř prázdné, za hodinku tomu mělo být podstatně jinak.

Den otevřených sklepů začíná tradiční scénkou s komturem řádu templářského, který vydává čejkovickým vinařům svolení víno nalévati a prodávati. Po něm krátce promluvil pan starosta, který přivítal jak nové tváře, tak staré známé. Je pravdou, že dost lidí se zúčastnilo již po desáté anebo dokonce vícekrát. Čejkovické otevřené sklepy za to rozhodně stojí a mají pokaždé co nabídnout. Na závěr zástupce pořádajících Čtvrtečníků převzal symbolický klíč.

Všechny řečníky poslouchalo početné publikum, přestože nemalá část vínachtivých již postávala u sklípků. Přestože návštěvníků dorazilo o něco méně než loni, sešlo se nás několik tisíc.

Odchod řečníků a jejich průvodu doprovázela živá fanfára z oken zámecké tvrze.

I přes páteční předprodej a rozvoz hromadně objednávaných lístků po okolních penzionech se u jejich prodeje tvořila nemalá fronta. Vstupné letos činilo 1 200 Kč, ovšem z toho celá polovina byla proměněna v kupony na nákup vína. Přetrvávajícím drobným nedostatkem je možnost úhrady pouze hotově.

Vinařství Hřiba, pro mnohé první navštívený sklep. Krásně zrekonstruovaný zvenku.

A příjemný i uvnitř. Z vín stojí za zmínku Tramín červený (VzH 2017) s příjemně pikantní kyselinkou, mocnou a krásnou vůní zaujal i Hibernal, žel v chuti byla příliš přítomná hořčinka. U lahve označené Flamengo vůně i chuť zralých lesních jahůdek prozradily, že se v uvnitř skrývá nevíno ‒ Chorvát.

Kombinace provozních a reprezentativních prostor není neobvyklá, místa není nazbyt.

A to ani ve sklepě, kde se tradičně nabízí červená vína, z nichž zaujal krásně hladký Neronet 2016. U Templářských sklepů ‒ vinařské družstvo Čejkovice je pak možnost prohlídky proslulého sklepení pro leckoho zajímavější než jimi nabízený mok.

V jiných sklepech to vypadá poněkud odlišně, avšak neméně stylově. Žel letos nebylo nalahvováno žádné překvapení, jako byl loni třicetiletý Sýgr.

Ke Škrobákům míří jako obvykle mnoho vínomilců. Moderní, tmavá budova s dominujícím znakem scarabea (který však vypadá spíše jako symbol Býka a Venuše) se od tradičního sklípku poněkud odlišuje.

Scarabea, v sudu dělané Rulandské šedé ročníku 2013, snad nemá smysl zmiňovat. Po loňské neúčasti se vrátilo na pult a s přehledem vyhrálo. Jediné víno, kde mělo smysl uvažovat o 90 bodech. Ze špičkové nabídky je třeba zmínit nejlepší rosé (kabinetní Alibernet 2017), nejlepší Tramín (VzH 2017), což je typická čejkovická odrůda, a především Ryzlink rýnský 2016 krášlený na kalech (sur-lie), který vyhrál mezi „ostatními" (tedy těmi, co nejsou grand vin jako Scarabeus).

Rodinné vinařství Vydařelý & Holomáč stejně jako loni nabídlo hodně vín nad rámec soupisu uvedeného v prospektu a díky dobře zorganizovanému nalévání byl i prostor pro diskuse nejen o nabízených vínech.

Před sklípkem byl k vidění i vinný kámen ze sudu. Po konci akce byla hromada vypitých lahví mnohonásobně větší.

Krom půvabné vinařky zaujal například bobulový výběr z odrůdy Solaris a pak mimořádně decentní Dornfelder (VzH 2016), nejlepší z červených vín. Za pozornost stály vzácně se vyskytující novošlechtěné odrůdy Savilon či Saphira. Chorváta zde nabízejí v podařeném cuvée Poutník, které vzniká jako směska z matené vinice, kde se nachází také cca třetina Sylvánského a třetina Tramínu.

Zemědělská a.s. Čejkovice nabídla slušný standard vín, avšak na rozdíl od loňského roku již nenabízí vína starších ročníků ‒ i přes nemalé ceny byl příliš velký zájem a pan sklepmistr nechce přijít o všechny zásoby. Nicméně milovníci archivních vín si na své mohli přijít u Vinařství Veverka. To nabízelo k ochutnání kromě obvyklé nabídky, z níž nejvíce nadchl podařený Tramín červený VzH 2015, i oranžová vína (včetně pet-natů) a archivy z počátku milenia ‒ například téměř geniální rýňák 2002.

Že u Šamšulů víno umí, netřeba pochybovat. Jeho proslulé Chardonnay bylo příliš mladé, nicméně Rulandské šedé i modré stálo za to, červené pak zaujalo zejména perfektní vůní. Z druhé strany spektra je nutno zmínit Hibernal (PS 2017), který se zatím prezentoval jako hořkokyselé nic a měl tu nemilou čest zaujmout poslední místo žebříčku ochutnaných vín (75 b.).

Vlastimil Konečný a syn loni dominovali s Chardonnay sur-lie 2015, letos jej do nabídky nezařadil, neboť již zbývá jen pár lahví, které však nebyl problém zakoupit.

V lahvích s charakteristickým decentním designem etiket se skrývala výtečná vína, z nichž si nejlépe vedly Hibernal a Rulandské šedé, oba v pozdním sběru a z roku 2017. Rovněž škvarková pomazánka byla výborná ‒ stejně jako u jmenovců z Vinařství Konečný, jejichž vlajkovou lodí se stal bobulový výběr z odrůdy Pálava (a neméně skvělé česnekové okurky).

Mezi třicítkou vinařů nezůstane nepovšimnut Petr Kočařík, známý autentista. V jeho nabídce bylo nejlepším Cuvée Odměra ‒ směs vín ze slavné trati téhož jména (RR + VZ + NB + SZ + RV).

Je třeba ocenit, jak stylově umístěnou ceduli, tak otevřenost, pokud jde o preferenci suchých vín. Nicméně stále nemohu pochopit, jak je tento přístup slučitelný s myšlenkou autentických vín ‒ bobule i sám mošt je přirozeně sladký, pokud z něj tedy vyrobím suché víno, je ze své podstaty méně autentické, než kdyby bylo třeba polosladké.

Vinařství Novotný ‒ Bílek si zakládá na moderních přístupech.

Vinařství Michna opětovně bodovalo s odrůdou Hibernal, tentokráte VzB 2016. Obyčejnější PS 2017 nebyl vůbec špatný, ale vedle mohutnějšího sourozence přece jen zaostával. Špatnou volbou není ani Tramín nebo Pálava.

Víno Hřiba & Robek zřejmě někde objevilo partii Rýnského ryzlinku z roku 2010 v pozdním sběru a ta, nejen díky zralosti, převálcovala ostatní položky nabídky.

Jak je vidět u Vína Hradil, při akci této velikosti musí pomáhat celá rodina. Slavný čokoládový Rubinet v ročníku 2017 zatím ale nezáří ‒ na rozdíl od paní vinařky.

Říká se, že slova učí, ale příklady táhnou, nicméně čísla rozhodují. Přestože na osobu bylo v kuponech 600 Kč, takže pár musel vybrat vína za dvojnásobek této částky, nebyl by problém utratit ještě mnohem více peněz ‒ a to nejdražší ze zobrazených vín, Scarabeus od Škrobáka, stálo 300 Kč, ostatní 200 nebo dokonce méně. Zkrátka i přes sníženou přízeň počasí se jednalo o vydařenou akci se spoustou zajímavých vín a příjemných zážitků.