Ochutnáváme Vinařství u svatého Martina: Bílá vína na léto, červená i do archivu

Další bílovický Osička

Být vinařem ve Velkých Bílovicích a jmenovat se Osička je tak trochu prokletí. Musíte bojovat, aby si vás lidé zapamatovali a nepletli s desítkou dalších Osičků. Radim Osička to před pár lety vyřešil tím, že z názvu vinařství své příjmení odstranil úplně.

Původ jména firmy jsem plně pochopil až v době, kdy jsem se chystal vinařství navštívit a hledal jej na mapě. Leží totiž ve sklepní kolonii přímo na náměstí Svatého Martina.

Velké změny v provozu

V ročníku 2015 můžeme ještě mluvit o malém vinařství, produkce byla někde u 8000 lahví. Byl to ale poslední ročník menšího provozu, pomalu se realizují záměry výrobu rozšířit. Z ročníku 2016 bylo vyrobeno 22 000 lahví a toto množství by mělo v následujících pěti letech dále stoupat.

Tomu se přizpůsobuje i provoz. Plastové nádoby ustupují nerezu, rozšiřuje se i počet dřevěných sudů na červené víno. Zvenku působí budova vinařství ještě nedokončeně a není se co divit. Prostor vedle ní je totiž připraven na další fázi rozšíření. Je to ale samozřejmě z finančního hlediska běh na delší trať.

Velkobílovické hrozny

Když jsem před měsícem mluvil s jiným velkobílovickým vinařem, svěřil se, že pořídit vinici ve Velkých Bílovicích je věc prakticky neřešitelná. Hrozny jsou tu cennou surovinou, které se nikdo moc vzdávat nechce. I u sv. Martina pochází produkce jen z menší části z vlastních zdrojů, konkrétně dva hektary. 65 % suroviny pokrývají z vinohradů jiných vlasníků. Jedná se ale téměř výhradně o hrozny z okolí Velkých Bílovic.

Svěží ovocná vína na léto

Celou produkcí bílých vín se line poznávací znamení svěžích ovocných vín, většinou lehkého letního střihu. Přesto má každé svůj osobitý aromatický projev. A místy najdete i vzorky, nad kterými stojí za to popřemýšlet. Ochutnával jsem vína celkem podchlazená, takže je možné, že mě doma ještě více překvapí.

Výborně mě naladil už první vzorek, suchý Müller Thurgau. Vinaři se snaží tuto odrůdu postupně rehabilitovat, ale navzdory proklamacím se jim málokdy daří udělat z ní něco více než jen pitelné víno. Tady se to povedlo. Zaujme už ve vůni sladším projevem broskví a květů, které vás doprovodí i v chuti. Na jakostní víno navíc překvapí i ne úplně krátkou dochutí.

Sylvánské zelené mi zprvu lehce vadilo ve vůni jemně oxidativním jablíčkem, v chuti už ale korespondovala s představou o odrůdě. Bylinky, zelené tóny a květiny byli velmi příjemným a harmonickým pitím.

Perspektivní veltlín a Neuburg k bazénu

Chardonnay nového ročníku zatím není v prodeji a panenský rýňák mi přišel zatím ještě příliš nevýrazný. Budu se ale těšit na další ročníky a starší keře. Pozici nejzajímavějších bílých „šestnáctek" si tak pro mě vybojovali veltlín s Neuburgem.

Veltlínské zelené zaujme už na první přičichnutí výraznou vůní plnou letních jablíček a mirabelek, až kompotovaných, v závěru i s typickou veltlínovou kořenitostí. I v chuti si zachovává pěkný odrůdový charakter, zůstává šťavnatost a delší závěr. Pořídil jsem nějaké lahve domů, abych si srovnal své dojmy i z jiného prostředí. Z ochutnaných vín se mi ale zdá zatím nejperspektivnější.

Neuburské má už za sebou úspěch na Vinum Juvenale (nejlepší Neuburg do 12 g cukru) a je to další z povedených „jakostek". Prezentuje se opět výraznější vůní, kde se tentokrát prosazuje kořenitost, kouřovinka, zelený pepř. V chuti bych ho neoznačil za zvlášť odrůdové, přece jen je děláno lehce líbivějším stylem a tady mi kořenitost už chyběla. Asi bych mu neprorokoval nějakou výraznou budoucnost, ale jako nenáročné „bazénové" pití určitě pěkné.

Rozmanitá červená

Červená vína jsou aktuálně v nabídce tři z ročníku 2015 a jsou navzájem dosti odlišná. Všechna tři si ale zasluhují pozornost a bavila mě možná o chlup více než bílá. Modrý Portugal překvapí na odrůdu vysokou barvou až do fialova. Vůně je příjemná, spěje od ovocných peciček až do čokolády. V chuti se projevuje spíše švestka, znatelné jemná tříslovina nijak nepřekáží.

Rulandské modré si poleželo šest měsíců na použitých barikových sudech. Vůně je z nich zprvu pichlavá, ale pořádným provzdušněním ve skleničce se objevuje třešňový kompot a vanilka. V chuti je ještě výraznější kyselinka, dochuť je ale výrazně delší. Tomuto vínu bych určitě ještě nechal nějaký čas na lahvi a i po nalití do skleničky potřebuje čas na aklimatizaci a delší zkoumání.

Na Cuvée Tomáš má výrazný podíl vinařův syn Tomáš Osička. Vzniklo smísením Alibernetu a Rulandského modrého ve stejném poměru. Zrálo tři měsíce v novějších, ale přesto už použitých barikových sudech. Zasloužilo by si asi delší dobu na sudu, bohužel vinařství potřebovalo do nabídky rychle nějaké červené, a tak muselo ven. Sud je tedy zejména při prvních přivoněních hodně výrazný, kouřový až tabákový. I tady se ale postupně harmonizuje. V chuti zaznamenáte výraznější tříslovinku než u předchozích dvou vín, kyselinka je pocitově zhruba na úrovni Pinotu. V intenzivní dochuti se prosazuje příjemná čokoládovost. Ani toto víno bych se nebál schovat na krátký čas do archivu.

Rád budu produkci tohoto vinařství, která dostává čím dál lepší zázemí, sledovat i nadále. Pokud budete chtít vinařství také navštívit, budete mít ještě letos v létě příležitost. Prázdninovou službu při akci „Za vinařem do Velkých Bílovic" bude mít v týdnu 10. – 16. srpna. Svůj názor na vína nám pak můžete vložit do naší databáze.