Vyzkoušel jsem, co chutná mladým

Mládí vpřed

Spolek Mladí vinaři tuto soutěž organizuje třetím rokem. Sympatické je zařazení pouze suchých vín, konkrétně všechny kategorie mají předepsaný maximální obsah zbytkového cukru na 9 gramů. Kategorie vín jsou čtyři: bílá, růžová, červená a naturální (omezená celkovým obsahem síry). Na rozdíl od klasických soutěží zde je trochu „závan ageismu", protože v běžných kategoriích je vyhlašován kromě absolutního vítěze také vítěz z řad mladších vinařů. Letos byla věková hranice stanovena na 35 let.

V porotě zasedají členové spolku Mladí vinaři, kteří jsou omezeni věkem 40 let. Na věk přísedících asi není brán žádný zvláštní zřetel, naštěstí mě tyto kulatiny zatím také ještě nedostihly, takže žádné výrazné věkové rozdíly ani u jednotlivých komisí nepanovaly.

Striktní stobodovka

Kromě samotných smyslů je samozřejmostí umět používat plnou stobodovou tabulku. Tu naštěstí celkem ovládám a také už jsem na pár soutěžích vína hodnotil, zde je navíc vše zjednodušeno elektronickým systémem, který výsledky počítá za vás. Odpadá tak nutnost složitého sčítání, protože hned vidíte, kolik jste vínu dali bodů, a můžete až do uzamčení výsledků předsedou komise s jednotlivými hodnotami hýbat.

Právě ony zkušenosti ze soutěží se hodí nejvíce. Podle nich si totiž nastavujete použitou bodovou škálu. Ta by měla být na jednu stranu dostatečně široká, aby co nejvíce rozdělila vína podle co nejobjektivnějších kvalitativních kriterií, na druhou stranu stále používáte jen čtvrtinu celé stobodovky. Pod 80 bodů jdou vína, která by na soutěži neměla co dělat, a vína vysloveně špatná. Naopak nad 90 se dostanete jen u výjimečných kousků, ale ani takové body by neměly chybět.

I když „doma" nebo při kritickém hodnocení na veřejných výstavách býváte s body níže, stobodovka a právě nutnost ocenit opravdu dobrá vína by vás měla nutit k vyšším bodům. Pokud jste si někdy všimli třeba opravdu vysokých bodů zvláště na zahraničních soutěžích, není to výjimečný jev. Jeden zkušený kolega z poroty poukázal na to, že v zahraničí se boduje zhruba o pět bodů výše než v tuzemsku. Důvodem je podle něj to, že „tuzemští degustátoři se učí hlavně najít co nejvíce chyb".

Užitečná kalibrace a pekelné tempo

Dobré vodítko poskytne nultý kalibrační vzorek. Při něm se „nastavovali" nejen členové jedné komise, ale také té druhé. Protože každá v průběhu soutěže boduje jiná vína, je nutné, aby bodové výsledky byly vzájemně co nejvíce v souladu. Je to poslední možnost, jak před samotným „ostrým" hodnocením zjistit, zda má člověk správně nastaven rozsah hodnocení.

A pak už to šlo ráz na ráz. Nalévala se vždy tři vína do tří připravených skleniček. Schválně jsem si stopoval první hodnocenou trojici druhého dne. Od nalití prvního vzorku do mé skleničky po shrnutí bodů a prvních dojmů ze všech tří vín uběhlo něco málo přes pět minut! I když první porotce, kterému obsluha vzorky nalévala, měl času o trochu více, tempo to bylo někdy vskutku pekelné.

Vždy ale záleželo na tom, jak dlouho trvaly porotcům první „nástřely" bodů, o kterých se potom mohla vést diskuse. V jejím průběhu mohl kdokoliv své hodnocení ještě změnit. Tato část se mi líbila nejvíce a velmi lituji, že u běžných soutěží chybí. Tam k vám maximálně přijde předseda s tím, že jste bodově zcela mimo, a jestli je nechcete přehodnotit. Tady se v případě rozdílných názorů sdělovaly dojmy hromadně. V přítomnosti praktikujících vinařů jsem se tak měl možnost dozvědět i názory, „co udělali soudruzi asi špatně". A vězte, že to obohatí víc než jakákoliv teoretická přednáška. Obdivoval jsem navíc, jak stíhali postihovat i vývoj vína v čase za krátkou dobu oné diskuse.

Spousta pěkných vín za dva dny

Mou komisí prošlo za dva dny 129 vín a byl jsem potěšen jejich kvalitou. Velmi málo se objevovalo nového ročníku 2019, který už dominuje na jiných soutěžích. Naopak převažovala vína nejen technologicky zvládnutá, ale také s určitým charisma, zkrátka zajímavá, kterých si i naslepo v degustaci všimnete.

Základní poskytovanou informací je pouze kategorie vína a ročník. Na odrůdu se můžete dotázat předsedy. Tím, že jsou všechna vína suchá, si nemusí organizátoři dělat velké starosti s posloupností vín, všechna by měla být vzájemně srovnatelná, seřazena jsou tedy jen podle odrůdy a ročníku. Zatímco v bílých vínech se mi dařilo velmi úspěšně se držet průměru poroty, červená jsem měl většinou tendenci o něco podhodnocovat. Člověk se pořád učí. :-)

Den plný burgund

Předně zdůrazním, že přesný seznam, který by přiřadil číslům vzorků jednotlivá vína, jsem zatím neobdržel. Velké množství jsem si ale spojil pomocí odrůdy a konečného počtu bodů, některá po odtajnění i druhou degustací. V následujícím shrnutí zajímavých ochutnaných vín se tedy může vyskytnout i pár omylů.

Dopoledne prvního dne jsme se „zahřáli" na klasických odrůdách Neuburské či Müller Thurgau. Až potom přišly všechny tři burgundské odrůdy. Dopolední část „vyhrálo" Rulandské bílé od Trávníčka a Kořínka z ročníku 2018. Lahev ještě bez etikety a velmi mladistvý projev s výborně zakomponovaným dřevem.

Konečné body odpovídají tomu, že největším překvapením byla šardonka od neznámého vinařství z Mutěnic nazvaného U dobrých přátel. Zatím ještě hodně dřeva, ale opravdu pěkné. Také mezi šeďáky pobavil vzorek ze dřeva – šestnáctka Rezerva od Juřeníka & Žďárského. Celkem šok připravila porotcům Kutná Hora zařazením svého oranžového vína mezi vína konvenční. A víte co? Bylo to opravdu zábavné, i když se hodnotilo dost složitě.

Velké cuvée a červená

Odpoledne jsme pokračovali přes aromatické odrůdy a cuvée až k červeným konvenčním vínům. Tramíny byly celkem zklamáním, zato sušší Pálavy se líbily – například Volaříkova terroirová nebo ta z Obelisku. Z cuvée vzešel pozdější absolutní vítěz bílých vín. Víno jsem pil předtím už minimálně pětkrát a nikdy jsem se z něj „neposadil na zadek", to až tentokrát. Prostě se všechny podmínky sešly báječně a lahev byla v optimální kondici na to, aby Chardonnay & Pinot gris 2016 od Sonberku převálcovalo konkurenci. Bravo!

Přes příjemné vavřince, zejména toho od vinařství Pod Chlumem, jsme přešli až ke královským Merlotům a Pinotům. Kategorii Merlotů nakonec vyhrál ročník 2017 od Maláníka–Osičky. Osobně jsem mu dal nyní naslepo stejně bodů jako o týden dříve ve srovnávací degustaci (87), přičemž průměr poroty šel ještě o dva body výše. A dva skvělé mladé Pinoty – zatím ještě opravdu mladý od rakvického vinařství Gréger a po úspěchu sesterského Zámeckého vinařství v Salonu vín se pochlapil také Mikrosvín novým Rulandským modrým 2017 v tradiční řadě (Za cihelnou).

Těžký červený závěr

Druhý den dopoledne jsme hodnocení uzavírali dalšími červenými víny. Špatné nebyly Frankovky, i když trochu zůstaly za očekáváním. K těm nejlepším patřila nová bariková 2018 od vinařství Gréger nebo už přece jen dospělejší 2017 od Sedláka. Hezký přechod k těžším kabernetům obstaral zejména zweigelt od Maláníka–Osičky.

Z kabernetů zaujal ten od nakonec nejlepšího „mlaďocha" Jiřího Pastorka z Čejkovic, tematicky také z mladého ročníku 2018. Já jsem měl ještě tradičně hodně vysoko i sedmnáctku od Leoše Horáka. Závěr obstarala cuvée, mezi kterými zazářilo Grand Cuvée André od „šlechtitelky" Velké Pavlovice.

Čerpejte zkušenosti

Bodování oficiálních soutěží je neocenitelnou zkušeností. Častěji si pak člověk uvědomí, co všechno jej může při domácí degustaci ovlivnit. Část dojmu může jít na vrub i prostředí, konkurenci ostatních vín a samozřejmě na kondici konkrétní lahve i degustátora.

Pokud se ve víně trochu orientujete a umíte se pohybovat ve stobodové tabulce, doporučuji se zkusit zapojit do hodnocení alespoň na nějaké obecní soutěži. Určitě vás to obohatí.

Kompletní oficiální výsledky soutěže Co chutná mladým