Za degustací vín do Národného salónu vín SR v Pezinku či v Bratislavě

Věřím, že návštěvu českého salonu máte už všichni za sebou. Nebýt alespoň jednou za život v salonu je pro vínomilce totiž horší než pro muslima nebýt nikdy v Mekce. Proto budu v následujícím textu především srovnávat slovenskou verzi s tou valtickou a následně i obě slovenské expozice mezi sebou.

Klid a provoz téměř nepřetržitý

Protože jsem si zrovna nedávno prošel dost otřesnou zkušeností v českém salonu vín neuvěřitelně nacpaným návštěvníky (převážně zahraničními), kde se člověk jen těžko probíjel ke vzorku, musím vás uklidnit, že to se vám na Slovensku prakticky stát nemůže. Návštěvnost je tu o mnoho menší, výjimku tvoří jen organizované skupiny. Na vše tak máte dostatek času a prostoru.

Zatímco v českém salonu jsou aktuálně nejmladšími víny ta z ročníku 2012, ve slovenském už najdete ročník 2013. Je to způsobeno jiným datem zahájení každého ročníku. Český salon otevírá svou expozici začátkem března a uzavírá následující rok v lednu. Celý únor je pak uzavřen a připravuje se expozice nová. Na Slovensku pro změnu výstavy potřebují jen tři dny a probíhá na přelomu srpna a září, tedy s koncem oficiální turistické sezony. Je fajn, že celý měsíc není mimo provoz, na druhou stranu v prvních týdnech nejsou ještě připraveny ani tištěné katalogy pro návštěvníky, takže to má své nevýhody.

Jedna z degustačních místností v Pezinku

Jiná selekce a vyšší ceny

Ještě před pár lety byla vína do českého i slovenského Salonu vybírána podle podobného odrůdového klíče. Byly tedy zadány charakteristické odrůdy, od kterých se musel určitý počet vzorků (pokud splnil bodové hodnocení) objevit v salonu. Zatímco v ČR se tento klíč opustil směrem k poměrnému zastoupení jednotlivých vinařských oblastí, na Slovensku mu zůstali věrni.

Také zde nemají kvótu pro vína s vyšším zbytkovým cukrem, která jsou navíc zařazena mezi ostatní vzorky. To trochu ztěžuje orientaci, protože pokud si nechcete „zasladit" chuťové buňky a vyšší cukry necháte na konec, je těžké se několikrát vracet ke sladším vínům ze začátku degustace. Speciální vína (ledová, slámová) a některé další dražší vzorky zde nejsou vyčleněna číselně, ač nejsou dostupná k volné degustaci, což zjistíte až na místě.

I kvůli slabé koruně je na Slovensku obecně dráž. Platí to jak pro degustaci, tak i pro samotná vína. A upřímně si říkám, zda s podobnými cenami vůbec mohou být slovenští vinaři konkurenceschopní, protože si troufám tvrdit, že tamní kupní síla je podobná té naší.

Hlavní degustační místnost Bratislava

Pezinok, či Bratislava?

Jak jsem zmínil, v loňském roce otevřeli na Slovensku druhou expozici salonu vín. Ta původní je v obci Pezinok severně od Bratislavy. V mnohém se podobá Valticím – je umístěna na místním zámku uprostřed vinařské oblasti. Ten pezinský je ale menší a hlavně zchátralejší. Zařízení salonu je moc pěkné a každé víno má své důstojné místo, u kterého se můžete zastavit. Pezinok má navíc osobité kouzlo vinařského městečka s vinotékami, pobočkami vinařství a dobrou gastronomií.

Lepší dopravní dostupnost byla asi hlavním důvodem otevření „pobočky" přímo v hlavním městě Slovenska, ač je od Pezinku vzdáleno pouhých 20 kilometrů! Poloha je velmi lukrativní – na Hlavním náměstí v Muzeu vinohradnictví. Zvenku jej ale prakticky neodhalíte, k návštěvě láká jen malý banner. Do muzea se všechna vína nevejdou, marně jsem tak hledal asi čtyři vzorky. To je určitě minus – navíc to samozřejmě nikde předem nezjistíte... Také prostory jsou obecně poněkud menší, není si moc kde odložit skleničku, košík s pečivem a o nějakých poznámkových blocích ani nemluvím. Většina vín totiž má jenom úzký parapet a na sebe jsou také celkem namačkána.

Pokud tedy hledáte autentičnost a chcete ve vinorodém kraji strávit více času, určitě si dopřejte návštěvu Pezinku. Když vám bude stačit jen zběžná exkurze víny našich východních sousedů, není nic jednoduššího než klidně „na otočku" navštívit salon v Bratislavě.

Oficiální stránky salonu vín SR