Festival otevřených sklepů Hustopečsko 2026: Sluníčko přálo objevování pěkných bílých vín

Kdo dřív přijde...

Festival otevřených sklepů už dlouho razí politiku zvýhodněných předprodejů a vstupenky uvolňuje k prodeji postupně s různou cenou. Pokud jste se dostatečně dopředu rozhodli o své účasti a stihli první vlnu, která „vydržela" jen do začátku prosince, vyšlo vstupné na 1390 Kč. Jeho nejpodstatnějším obsahem bylo samozřejmě dvoudenní ochutnávání vín a také využití festivalové dopravy. Bonusy 300 Kč kuponů na nákup vína, tištěný katalog, propiska, praktická plátěná taška a sklenice s nosičkou.

Záleží samozřejmě na zvyku, já jsem se obešel i bez papírového katalogu, aplikace totiž obsahovala dostatek dat, všichni vinaři zde měli vína uvedena a většina také s podrobnostmi. Neubránili jsme se nicméně situaci, kdy měl vinař jinou nabídku na místě, jinou v tištěném katalogu a ještě třetí verzi v aplikaci. Bylo to ale druhý den, kdy se to dalo svést na „vypití" některého z původně zařazených vín. Jinak mi ale velmi vyhovuje dopředu si naplánovat vína k ochutnání a případně si zobrazit i jejich analytické údaje nebo původ hroznů, což jsou věci, které se vcelku pochopitelně do papírového katalogu nevejdou. Případná předchozí hodnocení od zdejších vínomilců nebo ze soutěží už jsou jen dalším bonusem.

Dobře fungující infrastruktura

Je jasné, že při spojení více obcí dohromady hraje klíčovou roli doprava. Uvědomují si to i organizátoři, kteří ladili jízdní řády a dispozice autobusů do poslední chvíle. První ranní spoje byly kapacitně zdvojené a i v průběhu dne byly připraveny posilové spoje. My jsme schválně cestovali z Hustopečí do dalších obcí až odpoledne a i když v průběhu dne jsme používali i velmi vytížených spojů, nikdy jsme nenarazili na plně obsazené. Mnohem více než v minulých letech byla doprava využívána i v neděli, což svědčí o tom, že návštěvníci využívali do poslední chvíle možnosti degustace.

Ta byla možná v sobotu mezi 10. a 21. hodinou, v neděli pak zkrácená od desíti do patnácti. Zejména v sobotu jsme měli dojem, že nabídka jídel se vyrovná nabídce vín, vedle specializovaných stánků skoro každé vinařství mělo něco na občerstvení. Nevznikala tak potřeba hledat restaurační zařízení či si s sebou brát něco z domova.

Pár tipů na pěkná vína

Náš původní plán zahrnoval pouze sobotní začátek a nedělní konec festivalu, vše ostatní jsme byli schopni flexibilně měnit na základě aktuálních potřeb. Nakonec jsme byli sami příjemně překvapeni, že jsme toho zvládli dost obejít. Hustopeče a Přítluky zcela kompletně, v Zaječí jsme vynechali jen odlehlejší vinařství Šabatových a při konci v Rakvicích jsme zvládli jen samotný střed obce bez čtyř okolních vinařství.

Hustopeče

Absolvovali jsme je nadvakrát, když jsme hlavní části věnovali sobotní dopoledne a ke dvěma vinařstvím za železnicí se vrátili až v neděli ráno. Obecně zdejší vinaři potvrdili, že tady právem bylo centrum celého festivalu a také název. Zajímavých vinařství se tady totiž představilo zdaleka nejvíce.

• Začali jsme tím nejvzdálenějším, ke Starému vrchu se ale rozhodně vyplatilo zajít. Laťku pro ostatní nastavilo opravdu vysoko, bez ohledu na osobní vkus byla všechna vína čistá a dobře pitelná. Překvapilo třeba Rulandské šedé 2023 (nepoznamenal jsem si přesnou šarži), které běžně nevyhledáváme, ale zdejší interpretace se šťavnatou ovocitostí a přitom krémovostí byla přitažlivá. Suchá Pálava byla sice v chuti primárně citrusově kořenitá, ale na nose naopak převládal sladký ovocitě květinový vjem. Výborný rýňák se sladkou vůní akátového medu byl nasládlý i v chuti, ale zároveň delší s patrnou mineralitou. A kdo má rád vína z dřevěného sudu, toho určitě nenechalo chladným Chardonnay s úžasnou krémovostí na nose i v chuti. Elegantní, nepřevoněné, v chuti výborně strukturované a přitom šťavnaté s dominantní ovocnou linkou a jemným podkresem dřeva a sladkého koření.

• V Auroře jsme se těšili především na vlašáky, ale nakonec nás možná více překvapil citrusový rýňák s náznaky petrolejovinky a šutrové minerality, v delší dochuti pak až čajovými tóny. Z vlašáků bychom asi nevěděli, který si vybrat. Plností a mineralitou by to jistě vyhrál Goldhamer, ale chyběla kyselinka, která by odlehčila trochu těžce působící tělo. To naopak lehce chybělo Liščímu vrchu s výbornou harmonií včetně prodlužující kyselinky.

• Vcelku tematicky jsme navázali u Vinařství Klobása, kde hned na začátek degustace připadnul o rok mladší vlašák z Goldhameru. Odměřenější aromatika, ale hezké krémové tělo s patrnou mineralitou, radost pít. Mohutněji se prezentoval sylván, opravdu vrstevnaté víno, ve kterém se daly najít traviny, bylinky, ale i malvice, krásné krémové, lehce kořenité tělo. Chardonnay, zdá se, zraje do krásy. Mineralita, ovocitost a přitom příjemná krémovost se neomrzí.

• Nedá se ani tak říct, že by nás Vinařství U Vrbů nějak výrazně překvapilo, ta nejlepší vína jsme už znali z dřívějších prezentací. A na festivalu nechybělo prakticky „to nejlepší". Naprosto skvělý sekt Blanc de noir patří myslím k úplné tuzemské špičce a osloví i náročné vínomilce. Ve výborné formě je Veltlínské zelené, minerální, kořenité, velmi odrůdové víno. A jako jedno z mála za víkend bychom zde mohli vyzdvihnout i červené, konkrétně Pinot noir. Vůně s akcentem sladkého koření, ovocného želé a velmi jemnou zemitostí. V chuti velmi příjemné s dobře zakomponovaným patrným tříslem, delší dochuť.

Přítluky

Z Hustopečí jsme zamířili do Přítluk, jejichž vinařství známe snad nejméně. Prezentovali se tu ale i vinaři z vedlejších Rakvic, nakonec jsme stihli úplně všechny. Ocenit ale musíme i širokou nabídku občerstvení, strávit se tady dalo opravdu hodně času.

• Zdaleka nejzajímavějším vinařstvím bylo Průdek Winery. Ostatně vzhledem k prezentovaným vínům naturálního ražení a neotřelým etiketám obecně působilo ve festivalové nabídce vcelku ojediněle. Hezký pitelný vlašák se stopami akátového dřeva, šťavnatý „chlastací" sylván, ale především fantasticky minerální, kořenitě ovocitý nefiltrovaný veltlín byly výrazným oživením festivalu.

Zaječí

Pořadatelům se podařilo v rámci Zaječí představit ty nejdůležitější vinaře a při návštěvě samostatných otevřených sklepů byste o mnoho více zajímavých vín ani nepotkali. My jsme za oba dny stihli všechny vinaře v samotné obci, času už se nám ale nedostalo pro Vinařství Šabata u Přítluk.

• Vinařství Vajbar potěšilo vcelku širokým zastoupením vín z řady Terroir Pálava. Vedle salonového vlašáku vyniklo především Neuburské s velmi jemnou odrůdovou kouřovinkou a také Chardonnay plné tropického a citrusového ovoce. A na své si tu přišli i milovníci červených. Mohli ocenit velmi minerální Pinot noir nebo Merlot s lesním ovocem a výraznější tříslovinou.

• Zajíci ze Zaječí vytáhli své už známější trumfy. Aromaticky bohatý a velmi pitelný Ryzlink vlašský, nasládle ovocitou rulandu bílou s výbornou kyselinkou a citrusový rýňák s delší dochutí.

• Velmi příjemným překvapením byly dvě burgundy ve Vinařství Herůfek. Výborně ovocité Chardonnay, které vyvažovala moc příjemná kyselinka, nebo naopak těžší Rulandské bílé. To sice kvůli vysokému obsahu alkoholu a naopak nižší kyselině působilo už opravdu výrazně nasládlým dojmem, ale jeho velmi intenzivní odrůdová chuť žlutého ovoce byla až návyková.

Rakvice

Cíleně jsme si Rakvice nechali až na úplný závěr festivalu s tím, že uvidíme, kolik vinařství zde stihneme obejít. Na otevřené sklepy sem jezdíme vcelku pravidelně, takže byla malá pravděpodobnost, že nás něco výrazněji překvapí. Nepřekvapilo nás ani to, že jsme nestihli tři nejvzdálenější vinařství, ta nám většinou unikají i při rakvických sklepech, naopak Révu Rakvice jsme jako pravidelní návštěvníci záměrně oželeli.

• Velmi krátkou historii má Vinařství Somnium, které se akcí rakvických vinařů účastní jen posledních pár let. Přesto si už zasloužilo svými bílými víny pozornost. Ze suchých vín zaujal jemně kořenitý Neuburg a také už pocitově lehce nazrálé Sylvánské zelené s vůní medu a bylinek a intenzivní chutí.

• Dvě červená vína z ročníku 2024 měla pěkně „našlápnuto", ale zatím se nám v nich zdálo dřevo až příliš výrazné, zakrývající ovocnost. Prvním byl Merlot Vinařství Suchyňa a tím druhým bariková Frankovka Zdeňka Klímy. Možná, že ležením na lahvi ještě získají o něco více komplexnosti.

• Ve vinařství Švásta a Kadlec jsem si už ani nestihnul tu spoustu výborných vín zaznamenávat. Do paměti se mi vryl nádherně pitelný vlašák nebo Sauvignon s až novozélandskou aromatikou. Potěšil také učebnicově odrůdový veltlín nebo čistá a nekomplikovaná podoba oranžové Pálavy. Červená už jsem nezvládnul, ale už jsem je měl v průběhu posledního půlroku vícekrát, takže mě to nemuselo mrzet.

Obecně nedostatek významnějších červených vín byla jediná malá piha na kráse celého víkendu. Při tom nám přálo i počasí, déšť se spustil až těsně před koncem festivalu, jinak jsme se častěji vyhřívali pod paprsky jarního sluníčka. Festivalu se opět podařilo představit spoustu zajímavých vinařství ze čtyř obcí a nalákat vínomilce i na jejich samostatné akce.