Ochutnáváme vinařství: Vína od Vinařství u sv. Martina jsou lehčí a dobře pitelná

Spousta novinek uvnitř i navenek

Před dvěma lety jsme toto vinařství z Velkých Bílovic představovali poprvé. Hned na první pohled si všimnete viditelných změn. Budova vinařství má například novou fasádu a vína dostala nové etikety. Ty sice zachovávají původní žlutou barvu, jsou ale decentnější. Liší se navíc podle jednotlivých řad vinařství.

Možná ještě výraznější změny se udály v zázemí. Tam už čím dál více práce zastává mladý Tomáš Osička, zatímco otec Radim Osička má více času na péči o vinohrady, a to nejen těch patřících vinařství, ale také dalších smluvních partnerů. V provozu pak přibyl nový lis a další stroje, které pomohou zpracovat novou úrodu ročníku 2019. Nepoužívají se už prakticky vůbec plastové nádoby, je tu hodně nerezu a objevují se první pokusy s využitím dřevěných sudů i pro bílá vína.

Čitelná filozofie

Společník Marek Opluštil, který se věnuje obchodní stránce vinařství, nás upozornil, že sortiment se značně „vysušil". Vskutku, polosladkých vín tu najdete minimum. Zatím ale přesto vítězí „zlatá střední cesta" s víny polosuchými. Do praxe tu uvádějí široce rozšířenou zkušenost vinařů, že zákazníci mají nejraději suchá vína... s obsahem deseti gramů cukru. Kolem této hodnoty totiž najdete v sortimentu vín zdaleka nejvíce.

Ostatně s tím souvisí i celkový charakter vyráběných vín. Surovina se sbírá dříve, tedy přívlastky jsou nejčastěji kabinet a pozdní sběr. Tím je zaručena příjemná svěžest, a když zbude ve výsledném víně více cukru, také nižší obsah alkoholu. Hodnoty pod 12 % nejsou výjimkou. Směle bychom tak mohli drtivou většinu produkce bílých vín označit za lehčí vína zejména vhodná na letní měsíce.

Zelená je barva naše

Dlouhodobě nejvíce mě u vinařství baví „obyčejné" Veltlínské zelené. Tady bývá pravidlem, že zatímco předchozí ročník je při konci prázdnin na lehkém ústupu, ten mladý je ještě stále před vrcholem. Aktuálně tedy můžeme doporučit ovocně-kořenitou sedmnáctku, ale za měsíc či dva už asi otěže převezme novější osmnáctka.

Sylvánské zelené je svým aromatickým profilem vhodnější spíše pro zkoumavější vínomilce. Ti se určitě přenesou přes travnaté tóny spíše tlející až lehce k „dvorku". Vyšší cukr tento mírně rustikální projev naopak trochu nabourává. U sylvánu bychom si představovali spíše sušší vyznění, ale takto je přístupnější širšímu publiku.

Burgundy všech myslitelných stylů

Jedním z nejúspěšnějších vín bylo loni Chardonnay se zlatou medailí z Krále vín. Jeho květinovo-bylinkové tělo s jemnou kořenitostí dokáže oslovit i nyní. Ze stejného ročníku je v prodeji i zemské víno, které strávilo sedm měsíců na malém sudu. Mírně oxidativní styl nejlépe oceníte při vyšší teplotě.

Sympatické je směrování vinařství ve skladbě odrůdového portfolia. Pokud se rozrůstá, je to zatím stále jen ve prospěch klasických odrůd, marně byste tady hledali nějaké hybridy jako Solaris nebo Hibernal. Naopak v sortimentu přibylo Rulandské bílé, které letos získalo stříbro na Králi vín. Vůně je opravdu mnohoslibná, připomínající špičkové rulandy z Bzence. Chuť ale trochu zaostává a není už tak výrazná, jak by si člověk podle vůně představil. Má velmi příjemnou kyselinku, a tudíž navzdory vyššímu cukru ne zcela sladké vyznění.

Třetí burgunda je vše ostatní, jen ne tradiční Rulandské šedé. V zemské variantě jej ve vinařství vyrábějí už nějaký ten pátek. Znakem je delší ležení na slupkách a z toho pramenící oranžový nádech. Ročník 2018 byl ale velmi teplý, a tak se za pár hodin macerace vyluhovala opravdu silná barva, takže na první pohled jde o růžové víno. A nejen na pohled. Také ve vůni i chuti jsou přítomné klasické tóny přezrálých jahod a jogurtu, ale také krvavého pomeranče s jemným náznakem tříslovin. Pokud by vinařství toto víno přihlásilo na nějakou soutěž jako „bílé víno z Rulandského šedého", kvůli netypickému projevu by zřejmě mnoho bodů nedostalo. Osobně si myslím, že vinařství mělo zvolit místo jména odrůdy nějaké jiné, neutrálnější označení, například víno nazvat jako „Maruška" nebo „Rozárka". Oprostíme-li se od jména odrůdy, je to opravdu příjemně pitelné, šťavnaté roséčko.

I voňavky mimo škatulky

Když se propracujeme k aromatickým odrůdám, zjistíme, že ani tady není vše tak úplně tradiční. Jedno z mála opravdu suchých vín Tramín červený 2017 totiž patří do nové řady vinařství zahrnující vína zrající ve dřevěných sudech. Zcela experimentálně vinařství tento Tramín dalo do nových malých dubových sudů. Ty v chuti dominují, přesto jsou vjemy spíše jemnější a tělo štíhlejší. Vůně flambovaného banánu, postupně lehce oxidativní tóny ve vůni i chuti a při troše fantazie přece jen letmý dotyk odrůdové růže či liči. Zajímavý experiment, škoda jen, že chybí trochu hutnější tělo a kořenitost Tramínu.

Letošním zlatým medailistou v Králi vín je Sauvignon, na který prostě musíte „mít chuť". Má totiž nižší alkohol a naopak vyšší cukr, což nebývá zrovna u této odrůdy zvykem. Přezrálé angrešty se v něm trochu hádají s lehkou zeleností, podobně jako nasládlost cukru s citrusovostí kyselinky. Pro milovníky polosuchých vín příjemně pitelná záležitost, pro vyznavače suchých neřku-li charakterních Sauvignonů přehlédnutelné víno.

Pitelné víno někdy stačí

Vína Vinařství u svatého Martina zatím nejsou z těch, která bychom nazvali velkými či špičkovými. Přesto udělají radost spoustě konzumentů, příjemně je zakulacuje zbytkový cukr a jsou všeobecně přijatelná. Pitelná vína, která můžete bezmyšlenkovitě popíjet a nijak výrazně nad nimi nebádat. Místy se podaří i nějaká ta medaile na soutěžích, která k vinařství možná přiláká ještě o něco více příznivců.

Jak jsme zmínili, Sauvignon má letos zlatou v Králi vín, je tedy možné, že se s ním potkáte na některém z Královských koštů. Vinařství samotné se často prezentuje na různých festivalech. Nejblíže příští týden na Olomouckých vinných slavnostech, několik vín budete moci určitě ochutnat přímo ve Velkých Bílovicích v rámci Svatomartinské slavnosti na Púrýnkách 16. listopadu. A jinak je vám celoročně k dispozici i e-shop vinařství.