Otevřené sklepy Hrušky 2017: I v pekelných teplotách potěší červené

V tradičním termínu nejvíce chybovali meterologové

Otevřené sklepy v Hruškách jsou každoročně naplánovány na první červencovou sobotu. V minulých ročnících opravdu panovalo pořádné vedro, které bylo místy až nesnesitelné. Letos se to podle meterologů mělo změnit. Předpověď hlásila většinu dne pod mrakem s malou možností přeháněk a příjemnou teplotou kolem 24 stupňů. Inu, ani tentokrát se to nepovedlo, Hrušky jsou zkrátka podivný „subtropický kraj". Navlečen v dlouhých riflích jsem byl vděčný za každý stín, který trochu zmírňoval pálivé slunce a meterology pořádně proklínal.

Předprodej levnější, katalog praktický

V případě, že jste měli Hrušky jako pevný bod v kalendáři, bylo možné si vstupenky zakoupit v předprodeji. V takovém případě jste ušetřili stovku vůči 500 Kč na místě. Součástí této ceny byla stokoruna ve formě poukazu na nákup vína. Klasicky byly v ceně vstupného i sklenička, taštička, propiska a katalog.

Ten, ačkoliv je vytištěn na malém formátu a jeho obálka působí „low-costově", patří k nejlépe zpracovaným katalogům z podobných akcí. Ke každému vinařství jsou k dispozici kontakty, krátký popis, logo a seznam vzorků. Následováníhodná je i kroužková vazba, díky které si mezi sklepy můžete v katalogu pohodlně listovat a nijak si jej přehýbáním nedevastovat.

Lidé ve vlnách, infrastruktura dostatečná

Co se týče návštěvnosti, tyto otevřené sklepy sice nejsou masovou akcí, ale málo lidí tady tedy také není. Většinou se nicméně pohybují ve vlnách, takže se mi stalo, že jsem byl pár minut v některých sklepech sám. V každém vinařství je samozřejmostí voda, v mapce v katalogu pak naleznete i rozmístění WC či občerstvení. Možností dát si něco na zub bylo v obci celkem dost, takže svačinu si s sebou brát nemusíte.

Vinařství a vína, které nás zaujaly

Mezi osmnácti sklepy jednoznačně dominovaly tři známé značky, většinou ale platilo, že právě u těch nejlepších se nejvíce srocovaly davy, tudíž prostor na degustaci nebyl moc komfortní. Překvapivě i ve vysokých teplotách zaujala červená vína, velký posun směrem nahoru byl i v kvalitě vín růžových. Naopak tentokrát moc nepřesvědčily šardonky, které hrály prim v minulých letech.

• Začnu zmíněnými roséčky, ta se mi dostala na jazyk jako první. Příjemné cuvée dvou kabernetů (Sauvignon + Moravia) od Vinařství Doležal mělo typickou lehce zelenou aromatiku malinového listí a rybízu, u růžových kabernetů to mám celkem rád, i když někteří by žehrali nad nezralostí.

• U Václava Doskočila bylo roséčko spíše klasičtější, voňavé jahodovo-jogurtové s červeným jablíčkem. I tady se jednalo o cuvée, ale tentokrát Frankovky, Portugalu a Zweigeltrebe. V chuti na můj vkus působilo možná až moc sladkým dojmem, ale jinak pěkné líbivé víno.

• Vinařství Čapka mě dokáže každý rok překvapit nějakou peckou a obecně celková kvalita jejich vín je na vzestupu. Jak jsem pochopil, prsty v tom má především nejmladší syn Martin, který už je tvůrcem prakticky všech vín. Sauvignon mě svou aromatikou doslova odrovnal: hluchavka a angrešt byly základem krásně odrůdového vína. V chuti chybělo malinko více tělnatosti, ale to je potíž většiny sauvignonů. A že je všestranným tvůrcem, Martin Čapka předvedl pěknou Frankovkou. Ta si poležela deset měsíců na dvouletém bariku a je to krásně uhlazené lehčí červené, ve kterém sud rozhodně nedominuje.

• Ve Vinařství Beneš si zachovávají vysokou laťku kvality a každoročně se prezentují výrazně čistými víny. Těm bílým nechybí břitčí kyselinka, takže milovníci sladkých vín zde nepochodí. Tradičně pěkně meruňkové byly nový rýňák i Aurelius, druhý jmenovaný až do marmelády. Byla tu ale i netradiční a zajímavá vína. Třeba výborně pitelné cuvée Hastrmany (Rulandské šedé, Chardonnay, Veltlínské zelené) sur-lie z dřevěného sudu, které nebylo nijak „ulítlé", jak by se z výčtu použitých technologií mohlo zdát. Naopak to bylo velmi příjemně pitelné víno s převažujícími ovocnými vjemy a decentními doteky dřeva. Výborná práce se dřevem se projevila zejména u Rulandského modrého z barikových sudů. Nejen díky jemným tříslovinám je to opravdu pěkně odrůdové šarmantní pití. Zakoupil jsem jen jednu lahev a obávám se, že moc dlouho mi v archivu nevydrží, protože na ni jsem velmi zvědavý.

• Každý rok chválím u Richarda Tichého Chardonnay ze starých keřů, na řadu teď přišel už ročník 2015. A vždy platí, že nový ročník je mírně horší než „dosluhující". Takže radím, šardonku schovejte ještě tak na rok a bude ještě lepší! Nádherně nazrálo Rulandské bílé, které sleduji už „od miminka" a vždy mě nesmírně bavilo. Výrazné a hodně minerální. Nevím, jak dlouho se v této špičkové kondici udrží, ale myslím, že je aktuálně na vrcholu. A vše bychom mohli zakončit špičkovým červeným Cuvée Filip 2012. O tom jsem tu už básnil hodněkrát, potěšil mě na konci dubna a tentokrát i za vedra neméně. Při vstupu do sklepa Richarda Tichého zaujaly nové dřevěné sudy – ještě loni zde stály keramické nádoby. Tak už se těšíme na vína z tohoto pěkného dřeva.

Nepochybuji o tom, že i příští rok budou teploty atakovat třicítku. Už budu poučen a na meterology nedám. Pokud nebudu mít v diáři na začátek července jiné povinnosti, do Hrušek určitě rád opět zavítám, dají se tu najít opravdu výborná vína.