Na kole po vinicích Velkopavlovicka

Před dvěma lety jsme na kole poznávali krásy Znojemska, loni to bylo Mikulovsko a letos jsme se rozhodli pro velkopavlovickou podoblast.

Jako základnu jsme zvolili Velké Bílovice a byla to určitě dobrá volba, jelikož po návratu zpět do Bílovic si bylo vždy kde odpočinout po náročném cyklovýletě u skleničky vína. O prázdninách má službu vždy pět vinařů a večer to v obci docela slušně žije.

Naše putování začalo v sobotu 10. srpna a to mělo poslední den službu vinařství Baraque ve Vrbici, a tak naše první cesta mířila právě tam.

Vrbice je nejvýše položenou obcí velkopavlovické podoblasti, takže jsme si na kole docela mákli.

Nejvíce nás tu zaujal Merlot 2015 výběr z hroznů, který se aktuálně dostává do parádní kondice. Většinu ostatních nabízených vín jsme už v minulosti ochutnali, tudíž jsme druhý den navštívili Barague wine gallery ve Velkých Pavlovicich patřící stejnému vinařství.

Jenže sortiment vín nabízených po skleničce byl úplně stejný jako ve Vrbici, a tak jsme si dali pouze výbornou kávu a domácí paštiku.

Pokračovali jsme na rozhlednu Slunečná, která se nachází kousek nad vinařstvím.

Z rozhledny jsme sjeli dolů k penzionu André Šlechtitelské stanice vinařské Velké Pavlovice.

V šlechtitelské stanici byla obsluha na profesionální úrovni. I když měli v nápojovém lístku uvedeny ceny pouze za 1 dl, nebyl problém degustovat po 0,5 dl a ke každému vínu jsme dostali všechny potřebné informace včetně analytik, které someliérka znala z hlavy, což se jen tak nevidí.

Pak nám docela vyhládlo, ale najít v neděli otevřenou restauraci byl docela problém. Parádní jídla nabízeli ve šlechtitelce, ale za prvé tam bylo plno a za druhé se nám nechtělo za jídlo utrácet přes 300 Kč. Po dlouhém hledání jsme našli jedinou otevřenou restauraci – Vinopa.

Z Velkých Pavlovic jsme přes Horní Bojanovice přejeli do Němčiček. Tady jsme chtěli ochutnat něco zajímavého u Víno J. Stávek, ale vinařství bylo zavřené-. Bohužel ani jiné zajímavé vinařství nebylo otevřené. Zastavili jsme se v ZD Němčičky, ale tam po skleničce nalévají pouze sudové víno. To jsme raději neriskovali.

Pokračovali jsme směrem na Bořetice. V Bořeticích bylo pusto a prázdno. Projeli jsme sklepní uličky na Horním i Dolním Frejdě, ale žádný otevřený sklep. Asi všichni vinaři odpočívali, jelikož se večer konala akce Svatovavřinecké otevřené sklepy.

Poté jsme pokračovali na rozhlednu Kraví hora. Stoupání je tady brutální, a tak se mi z rozhledny nepovedla žádná fotka. Asi vyčerpáním.

Následně jsme pokračovali přes Kobylí a Vrbici a zpět do Bílovic. Stoupání se zdálo nekonečné, to byl už očistec.

Další den jsme volili odpočinkovou trasu přes Podivín k Janovu hradu.

Dále jsme po krásné cyklostezce s názvem Velkopavlovická dorazili do Rakvic. Naším cílem byla Enotheca vinařství Vinselekt Michlovský.

Obsluha milá, profesionální a nebyl problém ochutnávat po 0,5 dl. Vína tady určitě patří k tomu nejlepšímu, co se dá v okolí najít . Nás velmi mile překvapil Ryzlink vlašský 2014 Harmony a nový Ryzlink rýnský 2017 z viniční tratě Šulaperk (č. š. 3178).

V Rakvicích jsme našli jen jednu otevřenou restauraci, a to Besedu s nabídkou převážně smažených jídel, ale svůj účel splnila. Poté jsme vyrazili k vinařskému domu Dominant na konci obce Rakvice.

V Dominantu jsme bohužel nic neochutnali, slouží totiž pouze pro předem objednané akce a uzavřené společnosti. Lze zde pouze nakoupit celé lahve.

Z Rakvic jsme dojeli do Velkých Pavlovic do šlechtitelky na dva vzorečky vína a kávu. Poté jsme už zamířili zpět do Bílovic.

Další den byla našim hlavním cílem obec Čejkovice a rozhledna uprostřed vinic v Kobylí. Původní plán byl jet do Čejkovic přes Moravský Žižkov, Prušánky a Starý a Nový Poddvorov. Jelikož celou noc pršelo, cyklostezka (Žižkovská vinařská) byla rozbahněná, tudíž jsme jeli přímo do Čejkovic po hlavní silnici. Provoz byl naštěstí minimální.

Z Čejkovic jsme po nádherné asfaltové cyklostezce zamířili opět do Vrbice.

Ve Vrbici měl službu Leoš Horák. Degustovali jsme u něj pouze červená vína – co jiného v Modrých horách.

Z jeho vín nás nejvíce zaujal Dornfelder 2017 a „salonový" Cabernet Sauvignon 2016.

Z Vrbice už to bylo celkem blízko do Kobylí na vrch s rozhlednou nazvanou Stezka nad vinohrady.

V Kobylí jsme zaregistrovali pouze jedno otevřené vinařství Marcela Lanžhotského, ale tam jsme se nezastavovali.

Na oběd jsme zamířili do místní restaurace Na záložně, kde jsme za dvě jídla, jednu polévku a jedno pivo dostali účet na dnes neuvěřitelných 205 Kč.

Pak už jsme se vydali zpět na základnu přes Bořetice a Velké Pavlovice. Večer jsme stravili ochutnávkou vín ve vinařství Fabikovič.

Předposlední den jsme si naplánovali celkem náročnou trasu přes Podivín, Rakvice, Přítluky, Zaječí, Šakvice, Hustopeče a stezkou André do Velkých Pavlovic a zpět do Velkých Bílovic.

První zajímavou zastávkou na trase byl obelisk ve stejnojmenné oboře.

V Rakvicích jsme se zastavili ve vinařství Pavel Binder. Milá obsluha se nás ptala, odkud je známe, jestli z televize. My jsme odvětili, že je známe díky projektu MojeLahve.cz a zřejmě díky tomu jsme mohli vína ochutnávat po 0,5 dl, protože jinak se zde nalévá po deci.

Od Bindera jsme jeli na Přitluckou horu a stoupání bylo hodně „výživné".

V Zaječí jsme se byli podívat ve Vinařství U Kapličky, ale vypadalo to tam jako v Disneylandu – všude plno lidí. Takové superkomerční projekty se nám moc nelíbí, takže jsme ani nic neochutnali.

Pokračovali jsme přes Šakvice do Hustopečí.

Poté jsme z Hustopečí podél velmi rušné dálnice D2 opět stezkou André pokračovali na Velké Pavlovice.

Poslední den jsme zvolili lehkou rovinatou trasu na Mikulovsko, konkrétně do Valtic, kde jsme navštívili vinařství Obelisk. Po celou trasu jsme potkávali velké množství cyklistů, řekl bych tak pětinásobek toho, co jsme vídali na Velkopavlovicku.

Po návratu z pohodového výletu jsme měli ještě dost sil ochutnat vína vinařství Kubík, Zemánek a na závěr vína naturálního vinaře Dalibora Osičky.

Během necelých šesti dnů jsme najeli celkem 303 km, převážně po cyklostezkách mezi nádhernými vinicemi a ochutnali něco málo vín z velkopavické podoblasti. Pokud rádi jezdíte na kole, jste milovníky vína a krásných nekonečných vinic a nebojíte si občas vyšlápnout nějaký kopec, můžu Velkopavlavicko vřele doporučit.

Na Moravě už nám zbývá projet pouze Slovácko. Tak asi příští rok.