Choroby vinné révy: V zajetí peronospory

Kalamita třetí

Příběhem o peronospoře uzavřeme naši trilogii o chorobách a škůdcích vinné révy, kteří dokáží pořádně potrápit vinaře. Poslední pohromu, která postihla ke konci 19. století evropské vinice, způsobila plíseň révová (lat. Plasmopara viticola), lidově peronospora. Tato silně invazivní parazitická houba byla dobře známá ještě dlouho předtím, než se dostala na evropský kontinent. První zmínka pochází již z roku 1834 ze Severní Ameriky, především ze severního území a středozápadu.

K zavlečení do Evropy muselo dojít někdy po roce 1874. Stalo se tak v době, kdy se zoufale hledaly a zkoušely americké podnože, které by byly zcela odolné vůči mšičce révokaz. V roce 1878 byla plíseň révová poprvé objevena ve Francii v Gironde ve vinařské oblasti Bordeaux. O rok později se již nad velkou částí Francie vznášela peronosporová mračna a zanedlouho byla hlášena nová ohniska po celé Evropě a na pobřeží Afriky. Ani v Americe peronospora nezahálela a před koncem 19. století byla rozšířená napříč Kanadou a severní Amerikou. Dnes je houba rozšířena po celém světě.

Peronosporové prázdniny

Nákaza peronosporou stoupá za „dobrého počasí“ jako je teplo, vlhko, husté mlhy nebo prudké deště a když se teplota drží nad 10 °C. Jarní infekce se projevuje na líci listů v podobě žlutých (tzv. olejových) skvrn. Pokud houba napadla květenství révy v časných fázích vývoje, ta hnědnou a zasychají, a na mladých bobulích se mohou objevit šedavé povlaky. Během sezóny se na rubu listů tvoří viditelné bělavé povlaky. I proto se někdy peronospoře říká nepravé padlí.

Pokud jsou infikovány již zrající bobule, houba svými vlákny prorůstá stopkou do bobulí, ty hnědou, černají a postupně se scvrkávají a jsou bezcenné. I kdyby peronospora poškodila jen listy a zaútočit na hrozny by „nestihla“, víno z takových rostlin bývá nekvalitní, neboť stoupá obsah kyselin a klesá obsah cukru. Listy napadené v pozdním období mají typicky nekrotizovaná pletiva, což se projevuje rezavými skvrnami na listech (viz. úvodní fotografie).

Jak zkrotit peronosporu?

Křížení amerických druhů se známými evropskými odrůdami révy proti plísni révové nebylo zatím stoprocentně úspěšné, neboť vzniklé hybridní odrůdy zdědily po evropské révě větší náchylnost k této nemoci. U napadení hraje také roli poloha a převažující počasí v dané oblasti. Na druhou stranu hybridní odrůdy, které byly vůči houbě odolné, nemívají jakostní hrozny a nedávají kvalitní víno.

S bojem proti peronospoře a s vývojem účinné chemikálie s fungicidním (proti houbovým) účinkem je spojováno jméno francouzského profesora botaniky Pierre-Maria-Alexise Millardetta, který působil na Univerzitě v Bordeaux. Byl spoluobjevitelem přípravku, který je znám jako bordeauxská jícha (vyslovuj bordóská), jejíž chemický vzorec a způsob přípravy zveřejnil v roce 1885. Recept sestával z vodného roztoku skalice modré (pentahydrát síranu měďnatého, CuSO₄.5H₂0) smíchaného s vápenným mlékem, které se získává rozpuštěním hašeného vápna ve vodě. Experimenty se sírou a mědí byly známé již z doby, kdy vinaři bojovali proti padlí. Vědělo se, že obě látky mají určité fungicidní účinky, ale tyto vědomosti nebyly nikdy spojovány se systematickým bojem proti parazitickým houbám.

Objev bordeauxské jíchy, která se okamžitě rozšířila mezi vinaři a stala se velmi populární, má zajímavý příběh. Prof. Millardet chodíval do vinohradů postižených plísní révovou a přitom si všiml, že keře révy, které rostly u cesty, nebyly napadeny plísní oproti keřům, rostoucím ve vnitřních částech vinohradů. Vynalézaví vinaři totiž postřikovali vinice kolem cest roztokem síranu měďnatého jako ochranu proti zlodějům. Takto barevně „upravené“ hrozny nejenže vypadaly nevábně, ale měly též hořkou příchuť. Jejich "sběr" si už kolemjdoucí a potenciální zlodějíčkové rozmysleli.

Principem účinku je vazba mědi na enzymy obsažené ve výtrusech houby. Výtrusy ošetřené postřikem nemohou vyklíčit a tím je zajištěno, že houba dále neporoste. Proto se réva postřikuje bordeauxskou jíchou ještě před sezónou, obvykle v zimě, aby výtrusy přezimující v půdě nestihly na jaře vyklíčit. V době objevu a ještě v průběhu minulého století se vinohrady masivně ošetřovaly bordeauxskou jíchou a již z dálky zářily jasně modrou barvou. Vinaři tenkrát chodili po řádcích vinohradu a rozprašovali ručně roztok skalice modré březovými metličkami nebo malířskou štětkou. Dnes je rozprašování plně mechanizováno. Potenciální nebezpečí bordeauxské jíchy tkví v opakované aplikaci, neboť obsahuje měď, která se ukládá v půdě a může působit jako znečisťující látka. V malém množství a opatrném používání jednou ročně je jícha povolena i pro biologické zemědělství.

Těžký život s peronosporou

Dodnes je peronospora postrachem vinařů a jediný férový boj je správně načasované použití fungicidů, tedy látek, které jsou pro houbu smrtící. V našich zemích naposledy vypukla epidemie na jaře roku 2010 téměř ve všech moravských vinařských podoblastech. Na vině bylo počasí, kdy vysoké množství srážek v jarních měsících vystřídaly horké letní dny a panovala vysoká vzdušná vlhkost, ideální pro rozvoj onemocnění. Bohužel, napadení peronosporou vůbec nevylučuje, že by rostlinu nemohlo napadnout padlí a často se stává, že se dochází ke kombinaci obou chorob. Moravští vinaři by mohli vyprávět.

Díky společné evoluci na jednom kontinentu škodí peronospora americkým druhům révy jen málo, zatímco v Evropě je schopna poškodit celé vinice. Americké druhy révy Vitis riparia, V. rupestris, V. portalis a V. solonis jsou vůči peronospoře zcela odolné, nejvíce náchylné jsou Vitis aestivalis, V. labrusca a V. cinerea.

Mezi odrůdy, které se v našich vinařských oblastech pěstují, bývají nejčastěji postižené Chrupky, Trollinské, Modrý Portugal, Veltlínské zelené a červené, Ryzlink vlašský a Sylvánské. Někdy se uvádí též Müller-Thurgau, Chardonnay, Rulandské bílé a Rulandské šedé.

Často se používají i tzv. indikační vinice. To jsou vinice, které jsou již předem vytipované a o nichž se ví, že se tam plíseň révová objevuje jako první. Pěstují se tu odrůdy, které jsou vůči houbě jen málo odolné. Pokud se zde infekce objeví, vinaři mají šanci při včasném použití fungicidů ošetřit zatím nenapadené vinice.

Literatura
Blatný C., Starý B., Nedomel J. (1956). Choroby a škůdci ovocných rostlin. Ovocnická edice. Nakladatelství Československé Akademie věd, Praha.

Celý seriál o vybraných chorobách révy si můžete přečíst zde:
1. část: Choroby a škůdci vinné révy
2. část: Padlí révové - nezvaný host z Ameriky
3. část: Mšička révokaz - jak byly zachráněny evropské odrůdy
4. část: V zajetí peronospory
5. část: Neléčitelná Esca a Petriho choroba v evropských vinicích
6. část: Esca a Petriho choroba révy – jak zabránit jejich šíření ve vinici a možná zdravotní rizika pro člověka 

Úvodní fotografie: Na listech napadených peronosporou se během léta a na podzim vytváří rozsáhlé rezavě-hnědé mozaikovitě rozmístěné skvrny s odumřelým pletivem.